Zdravím.
Ani nevím, kdy tohle začalo, proč to vůbec začalo. Ale jednoduše mi to brání v dobrých výsledcích ve škole, což mě trápí. Sama sebe vždy začnu stresovat, to je ten problém.
Ale sama si to nezačnu hned uvědomovat, vždycky to je tak nějak nevědomky. Jdu se učit, cítím se tak silně, sebevědomě, že to zvládnu. Vždy do toho jdu s velkým naplněním.
Kouknu se, co se musím naučit, a jdu na to. Chvilku se učím a pak se najednou nějak zaseknu a začnu panikařit, že to nezvládnu, že to nestihnu (i když vím, že času mám dost), že to nakonec bude k ničemu, protože pak to stejně nedám. Začnu sama sebe ponižovat. Najednou je ten elán pryč, z ničeho nic.
Chce se mi z toho všeho pak plakat, kolikrát se i rozpláču. Je mi pak z toho všeho nějak na nic, že jsem to nezvládla. Pak ani nemám sílu a náladu se jít vůbec něco naučit. Z toho kolikrát pramení špatné známky.
Ty stavy přijdou tak nějak samy a nemůžu se jich zbavit. I když chci. Uvědomím si to, že „už je to tady zase“, ale nějak to nepřekonám.
Jak tyhle stavy překonat? Už trvají dlouhou dobu, už od minulého roku.
Jak se jim nejlépe vyhnout?
Děkuji
Anonymka
Názor odborníka
Já vás také zdravím, slečno.
Přečetl jsem si pečlivě, co píšete, a rozumím tomu, že vám tato situace dělá starosti. Dokážu si představit, že není pohodlné s takovým trápením žít, a oceňuji vaši snahu to změnit.
Píšete, že ani nevíte, kdy to všechno začalo. Nedivím se vám – nezačalo to patrně ze dne na den. Je dost možné, že podobně jak zvolna to začalo, tak to i postupně skončí. Nebude to jednorázovým prozřením po přečtení odpovědi na webu, ale postupnou prací na sobě, na své změně.
Pozitivní je, že jste se na cestu změny již vydala. Minimálně tím, že jste zformulovala váš dotaz a zorientovala se tak v místě, kde se nacházíte. Na místě, které se vám příliš nelíbí (píšete, že se vám chce z toho všeho plakat).
Existuje jistě mnoho cest, které vedou z toho místa pryč, kde je hezky, svítí slunce a vládne pohoda. Která je ale ta vaše správná cesta víte jenom vy tam někde hluboko uvnitř sebe. Začněte ji hledat. Dejte se do toho třeba tak, že až se na ono problematické místo zase dostanete, tak se podívejte sama na sebe, jak se nacházíte v té situaci, která vám nevyhovuje – když se zaseknete a ztratíte elán. A řekněte si, jaký způsob reakce z nepřeberného množství způsobů, jak se dá na tuto situaci reagovat, byste si zvolila, kdybyste si měla zvolit právě jeden.
Představujte si pak sama sebe, jak reagujete právě tímto zvoleným způsobem. Promítejte si to svým vnitřním zrakem jako film, kde hrajete hlavní roli. Pozorujte, jak se v tom filmu projevuje síla ve vás, která vám umožňuje tímto způsobem reagovat. Všímejte si každého detailu – co máte v tom filmu na sobě, v jaké prostředí se odehrává, jaké máte držení těla, co prozrazuje obličej.
Ať už se vám cesta z místa vašeho nepohodlí ukáže jakákoliv, tak rozhodující je nasměrování. Objevit co chci. Za čím jdu. Být si jistý, že je správné, že dělám to, co dělám (že se učím), protože to vede k místu, které mě přitahuje, kam toužím dojít. Úspěch se dostaví tehdy, když víme, kam směřujeme a když to směřování je naší svobodnou volnou.
Nevyhýbejte se otázkám, proč se učíte to, co se učíte. Kam se bude ubírat váš život, až zvládnete to, co se máte naučit. Představte si v živých barvách to místo, kam se dostanete právě jen díky tomu, že naučíte to, co se naučit máte.
Láká vás to místo? Je to něco, po čem opravdu toužíte? Pokud ano, tak si to užívejte a pokračujte ve svém snění. A pokud ne, tak to změňte! Stvořte si novou představu o své budoucnosti, takovou, která pro vás bude mít silný magnetismus a ve které budete ráda pobývat.
Nespěchejte. Stavy, které jste chtěla překonávat nebo se jim vyhýbat, vás můžou ještě chvilku doprovázet, ale nakonec odejdou stejně tak, jak přišly, aniž byste je musela nějak překonávat nebo se jim vyhýbat.
„Nikdo není schopen se něco naučit, pokud se to naučit nechce a není do jisté míry přesvědčen, že to potřebuje“ (Kurz zázraků).
Pavel Sudík
