Dobrý den,
nedávno jsem zjistila, že můj přítel má již rok a půl kamarádku, o které jsem nevěděla. Jsme spolu čtyři roky a předem musím říct, že jsem žárlivá, což nejspíš hraje svou roli. Zřejmě proto mi o ní neřekl.
Se slečnou jsme se tedy daly do řeči. Prý jsou oba jen kamarádi, kteří si píšou (často) o běžných věcech a kteří spolu občas někam zajdou. Co mě však překvapilo ještě více, bylo to, že ani ona neměla zhruba první rok tušení o mně: o tom, že je zadaný.
Prostě mě zatajil. Když se mnou někam jel, řekl, že jede s kamarády. A tak přemýšlím nad tím, proč to dělal. Proč mě tajil? Myslím, že v době, kdy se se slečnou seznámil, mezi námi bylo vše v pořádku. Teď si ale říkám, co když se do ní zamiloval a vlastně chce celou tu dobu ji?
Ona říká, že nikdy nic takového nenaznačil. Ale ten pocit, že se mi s ní vídal za zády a nemluvil o mě je… však víte. Jeho reakce byla, že zapíral. Vždy něco prohodil, prakticky to přešel a pokaždé vybuchne. Takže jak chápete, už to není tak harmonické. Každopádně, kamarádi jsou pořád.
Olí
Názor odborníka
Milá Olí,
vaše situace je nedobrá a vůbec vám ji nezávidím. Já bych se asi také dopálil, kdybych věděl, že člověk, s nímž chci sdílet život, za mými zády splétá další vztah, ať už jakkoliv platonický a dělá ze mne přitom pitomce. A to nejsem žárlivý.
Protože toho nevím víc, než jste napsala, položím v obecné rovině dvě zásadní otázky. Ta první zní: proč to dělal? Nejpravděpodobnější odpověď na ni je, že – jako každý muž – je ješitný a dělalo mu dobře, že mu žádná neodolá. Přitom si na svou omluvu, či spíše výmluvu, mohl myslet, že nevinný flirt nikomu neuškodí a on, že je borec.
Ta druhá: proč po úspěšném osmnáctiměsíčním utajování dopustil, aby se to prozradilo? Navíc při vědomí vaší žárlivosti. Mně napadá jediné (protože nevěřím na náhody): že se dostal do situace, kdy už to nezvládá (možná, že vaše sokyně trochu přitlačila, možná jste začala něco tušit vy) a tak spustil hru zvanou: „Holky, teď se o mě poperte!“ A tváří se u toho jako mrtvý brouk, jako by s tím dneska neměl nic společného. Tak „dostal míč na vaši stranu“ a je opravdu na vás, pro co se rozhodnete.
Není to snadné. A asi vás také nijak neutěší, že nejste sama, která to zažila. Na druhé straně je to lepší, než kdyby se dvojí vztah vlekl dál.
Když se rozhodnete poprat se o něj, vybojovat ho pro sebe, přejít to a pokračovat ve vztahu, obecná doporučení říkají, že máte udělat onu pověstnou tlustou čáru a nikdy to nemáte v budoucnosti připomínat. Pokud se rozhodnete, že mu nemůžete věřit a nedůvěra s žárlivostí by vám asi trvale kalila vztah natolik, že by nakonec stejně skončil, tak je lepší ušetřit si trápení a výčitky a hádky a podezírání a bůhvíco ještě a ukončit jej hned. Vylučuji tu variantu, že byste pokračovala v partnerském trojúhelníku (i když i takové případy jsem viděl).
Víc k tomu napsat nedovedu, než že vám přeju, abyste se rozhodla správně a byla šťastná.
Radkin Honzák
