Dobrý den,
jsem patnáct let vdaná a máme s manželem tři děti. Posledních sedm let není naše manželství „v nejlepším stavu." Problémy začaly po narození druhého dítěte, respektive dvojčat. Byla jsem jimi velmi zaměstnána a postupně jsme se s manželem začali odcizovat.
Objevil ze zásadní nesoulad v sexu. Sex s manželem mě již prakticky nezajímá a když k němu dojde, beru jej spíše pragmaticky: že je dobré se občas pomilovat, protože to náš vztah alespoň trochu povzbudí a manžel bude rád. Složitější je, že si manžel již dlouho stěžuje, že nejsem schopna se vůči němu chovat intimně, pohladit jej, obejmout.
Mně tyto věci nechybí (snad také díky užšímu kontaktu s dětmi) a projevovat se takhle vůči manželovi mi po těch letech přijde pokrytecké, když to necítím. Manžela to však trápí.
Postupně jsem se vrátila po mateřské do práce a naučili jsme se s manželem vedle sebe slušně žít. Máme společné zájmy, podobné názory na spoustu věcí a tři děti. Dokážeme spolu slušně vycházet, ale občas mám pocit, že se oba vzájemně dusíme a nedokážeme si právě kvůli dětem a pocitu zodpovědnosti dát volnost.
Manžel byl poslední rok a půl pracovně v zahraničí. Nijak zásadně mi nechyběl, naopak, jeho návraty domů byly vždy trochu rozpačité. Myslím, že měl v zahraničí několikaměsíční vztah. I o mě se v práci zajímal jeden kolega.
Není to špatný vztah, ale je to spíš udržování. Po patnácti letech mi chybí motivace na něm pracovat a nejsem si jistá, zda i přesto, že máme děti, toto chci. Je moje manželství už u konce?
Miluše
Názor odborníka
Dobrý den, Miluše.
Jednoduchou odpověď na vaše manželské dilema najdete na konci svého příběhu, pokud v té poslední větě zaměníte otazník za tečku.
Zkusme se ale na vaši situaci podívat blíže. Podle toho, co popisujete, vaše manželství evidentně „u konce“ není: žijete stále spolu (i po roce a půl pracovního odloučení), spolu vychováváte vaše tři děti, sdílíte společné zájmy a podobné názory, naučili jste se spolu slušně vycházet. Spíše to vypadá, že je váš blízký vztah nějak vyprázdněný, že mu něco chybí (co možná dříve existovalo, uplynulo, nebylo dlouho naplňované nebo ve středu zájmu). Tím něčím může být vztahová intimita.
Pak záleží na tom, proč se vlastně ptáte a co opravdu chcete. Možná si jen potřebujete potvrdit, legitimizovat svůj pocit vnitřního odcizení. Není mi ovšem úplně jasné, co vlastně chce váš manžel. Jak vidí vaši manželskou situaci on? Také se „dusí“ a nedokáže vám dát volnost?
Možná si potřebujete pro sebe zrekapitulovat, co vše jste již (oba nebo každý sám) zkusili udělat pro oživení vašeho manželství a s jakým výsledkem. Pak by asi bylo užitečné udělat si společně čas a místo na důvěrný párový rozhovor (půjde‑li to) a zkusit si spolu povídat o tom, jak každý z vás vnímá váš vztah, jak se v něm cítí, jak tomu rozumíte a co každý z vás potřebujete. Díky takovému rozhovoru pak můžete snadněji najít odpověď na vaši závěrečnou otázku – a podle toho se také zařídit.
Přeji vám dostatek vzájemné otevřenosti, odvahy a úcty.
Váš Zbyšek Mohaupt
