Dobrý den,
obracím se na vás s problémem, se kterým si nevím rady. Jsem vdaná dvacet let, s manželem máme dvě děti, dceru 18 let a syna 17 let.
Posledních pár let jsem cítila, že náš vztah nějak vyhořel, přestala jsem manželovi důvěřovat a vážit si ho z mnoha důvodů. Navštívila jsem manželskou poradnu, pak jsme tam s manželem chodili oba (ale každý zvlášť). V době největší krize jsem potkala svou dávnou (tehdy zcela platonickou a neopětovanou) lásku. Jak to dopadlo, je asi jasné. Jak banální! Začala jsem tedy udržovat paralelní vztah. Pak se vše provalilo a následovalo několik týdnů ve velmi silných emocích ze strany manžela.
Během dvou měsíců od zjištění mé nevěry si manžel našel novou partnerku a začal též nový vztah. Zjistila jsem, že jsem nakonec moc ráda a že mi to naprosto nevadí. Manžel mi často vyčítá, že jsem rozbořila naše manželství, nicméně jsme se dohodli, že kvůli dětem spolu zůstaneme a dovychováme je. Dceři ve slabé chvíli manžel vše řekl a bylo to šílené. Nakonec jsme si my dvě vše vysvětlily, myslím, že mě pochopila.
Chtěla bych se svým partnerem zažívat víc společných chvil, přiznat ho přede všemi i dětmi. Ale nevím, jestli by syn, který na manželovi velmi lpí, překousl, že se rodiče rozešli a každý si žije svůj život s někým jiným. Manžel mi řekl, že se z našeho domu (který je můj po rodičích, zrekonstruovali jsme ho) až do smrti neodstěhuje. Dcera chce jít studovat do zahraničí, syn má ale ještě před sebou dva roky školy. Máme mu říct pravdu? Děkuji.
Sylva
Názor odborníka
Dobrý den,
děkuji za důvěru, se kterou se obracíte na poradnu Psychologie.cz. Nepíšete, co se stalo, že jste manželovi přestala důvěřovat a vážit si ho. Ani nerozepisujete, jak jste s manželem došli k tomu, že spolu zůstanete a dovychováte společně děti.
Pochopila jsem to tak, že s manželem spolu žijete, ale každý máte svůj jiný vztah. Říkám si, že takto žít musí být dost náročné. Napadá mě několik otázek: Jak se ve stejné domácnosti s mužem, který vám už není blízký, cítíte? Jaká je u vás doma atmosféra? Jak se k situaci, ve které jste, staví vaši partneři?
Je celkem běžné, že si partneři řeknou, že spolu zůstávají kvůli dětem. Každý rozchod je samozřejmě těžký a přináší změny pro všechny členy rodiny. Upřímně ale moc nevěřím, že děti jsou v těchto případech jediným důvodem setrvání ve vztahu, i když možná už jen formálním. Je nutné rozdělit dvě skutečnosti. První, že vy dva jako manželé už spolu nechcete zůstat. Druhý, že jako rodiče zůstane pro své děti stále dál. To, že zůstáváte dál společně rodiči svých dětí neznamená, že spolu musíte žít v jedné domácnosti. Proto by mě napadla další otázka, na kterou si můžete zkusit opravdu upřímně odpovědět: jaké jsou další důvody (kromě dětí), kvůli kterým spolu dál zůstáváte?
Dětem není nutné nic vysvětlovat. Je to váš a manželův vztah, který si můžete vyřešit po svém. V jakémkoli věku dětí se dá říct něco ve smyslu: já a táta už spolu nemůžeme/nechceme dál žít, vyřešíme si to po svém a sami, s vámi to nesouvisí, je to jen naše starost, pro vás dál oba zůstáváme rodiči.
Samozřejmě můžete dál žít tak, jak to máte nastavené nyní. A čekat, než děti odejdou z domu. Ale z praxe vím, že když rodiče od sebe odcházejí, není to často jednoduché ani pro jejich děti, které už jsou dávno dospělé.
Nejste v lehké situaci a nedokážu rozhodnout za vás, zda synovi říct nyní pravdu. To je vaše a manželovo rozhodnutí. Zkuste se zaměřit na to, co opravdu chcete vy a podle toho potom jednat dál.
Přeji hodně sil.
Markéta Jarolímková
