Internetové sociální sítě mění lidskou mysl. Uživatelé s více facebookovými přáteli mají rozvinutější okrsky mozku určené ke zpracování společenských informací.

Pamatujete si ještě časy bez Facebooku? Zdá se to až překvapivé, ale byl spuštěn teprve v roce 2004. Zpočátku ho mohli používat jen posluchači Harvardu. Později se okruh uživatelů rozšířil na studenty ze skupiny elitních univerzit, označované jako Břečťanová liga, a pár vybraných zahraničních škol. Od roku 2006 ho může používat kdokoliv starší třinácti let.

Facebook a další sociální sítě se citují v novinách a v televizních diskusích. Dělat bez nich jak politiku, tak marketing už prakticky nejde. Mnoho lidí tráví třicet až čtyřicet hodin týdně on‑line. Na sociální sítě připadá zhruba pětina tohoto času, přičemž Facebook mezi nimi co do počtu uživatelů vede. V současnosti jich má přibližně osm set padesát miliónů. To je tak moc, že se zakladatel sítě Mark Zuckerberg nechal slyšet, že už pro něj počet uživatelů ani není důležitý. Nemít Facebook je na začátku druhého desetiletí jedenadvacátého století podobná známka vzdoru jako v devadesátých letech dvacátého století nemít televizi.

Není jasné, co je příčina a co následek. Mění přátelení na Facebooku mozek, nebo k němu mají lidé s rozvinutějšími regiony pro zpracování sociálních informací větší sklony? Vypadá to spíš na první možnost.

Ledaskdo řeší rozdíl mezi internetovým „přátelstvím“ a přátelstvím v hmotném světě. Rozdíl existuje, ale není jasné, jak je velký a jestli ho rostoucí podíl času stráveného on‑line a stále dokonalejší komunikační technika v blízké budoucnosti nesetřou. Mezinárodní čtveřice vědců vedená Ryutou Kanaiem z institutu pro kognitivní neurovědu v Londýně si myslí, že ho zaznamenali už na úrovni uspořádání mozku. Tvrdí to v  práci, již zveřejnili v časopisu Proceedings of the Royal Society B. Měřili hustotu šedých nervových buněk v různých částech mozku ve vztahu k počtu přátel na Facebooku.

Rozdíl v amygdalách

Účastníci výzkumu byli vesměs studenti Londýnské univerzity. Vědci je požádali, aby si lehli do tunelu na magnetickou rezonanci, a pořídili obraz jejich mozku, který dál zpracovali v počítači. Měření uspořádali čtyři. Každého se účastnil jiný počet studentů od čtyřiceti do sto pětadvaceti. Část studentů dostala i dotazník, jenž měl určit rozsah jejich sociální sítě v off‑line světě. Obsahoval otázky, jako kolik mají čísel v paměti telefonu nebo kolik lidí by pozvali na oslavu svých narozenin. Všechna získaná data badatelé porovnali.

Uspořádání mozku studentů a velikost jejich sociální sítě, ať už té on‑line, nebo off‑line, spolu skutečně souvisely, aspoň ze statistického pohledu. Čím víc měli studenti přátel na Facebooku, tím rozvinutější měli oblasti mozku, které mají na starost řešení problémů souvisejících se životem mezi lidmi. Šlo o centra ke vnímání pohybů jiných lidí, směru pohledu, orientaci v sociálních vztazích a přiřazování jmen k obličejům. S počtem přátel na Facebooku rostla i velikost amygdal, což jsou struktury zanořené ve spánkových lalocích.

Společenský život souvisí s rozvojem mozku i v evoluční perspektivě. Objem mozkové kůry roste s velikostí typické sociální skupiny.

Amygdaly se starají mimo jiné o rozpoznávání emocí jiných lidí. Závislost jejich velikosti na velikosti on‑line sítě byla ale slabá a v některých částech studie vyšla jako statisticky neprůkazná. Zase však těsněji souvisela s velikostí off‑line sítě přátel. On‑line síť studentů byla větší než off ‑line. Její velikost ovšem rostla tím víc, čím větší byla off‑line síť. Není jasné, co je příčina a co následek. Mění přátelení na Facebooku mozek, nebo k němu mají lidé s rozvinutějšími regiony pro zpracování sociálních informací větší sklony?

Dunbarovo číslo

Vypadá to spíš na první možnost. Svědčí pro ni výsledky nedávného výzkumu makaků rherus, jež zveřejnila v časopise Science další skupina vědců, vedená Britem Jeromem Salletem z Oxfordu. Makakové, kteří žili ve větších skupinách, měli rozvinutější oblasti mozku určené ke zpracování sociálních informací (tzv. sociální mozek). Velká část z nich se u lidí překrývá s těmi z facebookové studie Ryuty Kanaie a jeho spolupracovníků.

Mít hodně přátel tedy přispívá k rozvoji vašeho mozku, ať už jste člověk, nebo makak rhesus, a ať už se jedná o on‑line, nebo off‑line přátele. Společenský život souvisí s rozvojem mozku i v evoluční perspektivě. Mezi primáty roste objem mozkové kůry s velikostí typické sociální skupiny. Čím početnější skupina, tím je ale také časově náročnější na obsluhu soudržnosti. Tu zajišťuje „sociální opečovávání“.

Zvětšení skupin předchůdců dnešních lidí bylo provázeno přechodem od fyzického opečovávání (šimrání, drbání) k vokalizacím (zpěv, bubnování, nakonec řeč – také „drbání“), jež umožňují udržovat sociální kontakt s větším počtem jedinců. Je otázka, zda internet (a Facebook) není dalším takovým evolučním skokem. Zatím se však nezdá, že by vedl k nějak výraznému nárůstu počtu jedinců v sociálních skupinách.

Dopočítáte‑li velikost sociální skupiny na základě velikosti mozku pro člověka, dojdete k číslu přibližně sto padesát. Říká se mu podle jeho objevitele Robina Dunbara Dunbarovo číslo. Mělo by vyjadřovat maximum lidí, s nimiž je jedinec schopen udržovat osobní vztahy. Podle Dunbara se týká i Facebooku. Pokud má na něm někdo přátel víc, stejně si většinou píše jen se zhruba sto padesáti. Zatím.

Článek vyšel v týdeníku Reflex.