Knihovny, nemocnice, obchodní domy a konferenční centra. To jsou nejčastější, ale nikoli jediné architektonické pasti, do nichž se v každodenním životě chytáme. Proč někteří lidé vždy vědí, která strana cizího bytu směřuje do ulice, a jiní naopak ani po prožitých letech v jednom domě netuší, kde je sever a kde jih?

To, zda máte právě vy tendenci ztrácet se v budovách, předurčují v první řadě vaše zkušenosti, prostorová představivost a strategie, které uplatňujete při hledání cesty. Vyplývá to ze studie vedené Laurou Carlsonovou, kterou nedávno publikoval odborný časopis Current Directions in Psychological Science.

Pamatujete si spíše zatáčky, nebo předměty na trase?

Ihned, jakmile vstoupíte do neznámé budovy, začne si váš mozek vytvářet její kognitivní mapu. Jde o jakousi reprezentaci objektů a jejich umístění v daném prostředí, kterou si ukládáte do paměti. Váš úspěch při navigaci v neznámém prostředí pak do značné míry závisí právě na tom, jaké konkrétní informace do své poznávací mapy ukládáte.

Řekněme, že vás čeká pracovní pohovor. Vstoupíte do úplně cizí budovy a zároveň s tím, jak hledáte směr ke kanceláři personalisty, ukládáte si vybrané informace popisující vaši cestu chodbami.

Možná je vaší podvědomou strategií registrovat okamžiky, kdy měníte směr, například když zacházíte za roh. V takovém případě si musíte při cestě zpět celou trasu představit v obráceném sledu – vaše šance ztratit se pak roste úměrně její složitosti a členitosti.

Pokud naopak věnujete více pozornosti věcem, kolem nichž procházíte, cestou zpět se pohybujete od jednoho povědomého předmětu k jinému. Tato strategie funguje dobře za předpokladu, že máte nějaký takový předmět neustále na dohled. Pokud jednou opustíte povědomou sféru, jste ztraceni.

Pozornost vědců si získaly budovy, jež jsou velmi strukturované a v nichž se například vzájemně liší půdorysy jednotlivých pater.

Symbióza architektury a lidského mozku

U některých budov není příliš nutné zabývat se postupy, jakými si lidé kognitivní mapy utvářejí. Jde o objekty, které disponují velmi předvídatelnou prostorovou strukturou, kde jsou chodby málo členité a díky tomu každý návštěvník dohlédne daleko. V podobných budovách se většina z nás zorientuje velice rychle.

Zvýšenou pozornost kognitivních vědců si ale po zásluze získaly budovy, jež jsou velmi strukturované a v nichž se například vzájemně liší půdorysy jednotlivých pater.

Podle malé ankety mezi mými přáteli se k podobným budovám u nás řadí větší zdravotnická zařízení (například Fakultní nemocnice v Motole, českobudějovická poliklinika Jih), ale také některé obchodní domy. Mezi nimi vede v nepřehlednosti prostoru IKEA, pražské Palladium nebo Tesco v brněnské čtvrti Královo Pole, kde najdeme pasáž ve tvaru půlkruhu ve čtvercové budově.

Na vlastní kůži jsem si také vyzkoušela, jak je snadné zamotat se v Kauflandu, který byl oproti tomu, který znám, zrcadlově převrácený (Brno Královo Pole versus Stará osada). Určitě si i vy sami vybavíte příklady ze svého okolí.

Pokud jde o diskutovanou oblast supermarketů a nákupních center, je nutné podotknout, že podobné matení zákazníků bývá součástí marketingové strategie firmy. Ztracení lidé projdou kolem více regálů a koupí více zboží, než původně zamýšleli.

Pro architekta může být oříšek představit si navrhovanou budovu z perspektivy běžného uživatele.

Narozdíl od obchodů ale na podobných strategiích rozhodně nestavějí zmiňované nemocnice. Jak tedy v tomto směru oblast veřejné architektury vylepšit, aby byla pro běžného člověka předvídatelnější?

Architekti by měli spolupracovat s kognitivními vědci

Jednou z klíčových charakteristik dobrého architekta je vysoce vyvinutá prostorová představivost. Hravě si například ve své mysli převede na papíře narýsovaný dvourozměrný obraz do virtuálního třírozměrného modelu. Na druhou stranu pro něj může být oříšek představit si navrhovanou budovu z perspektivy běžného uživatele.

Proto by architektura každé veřejné budovy měla podle v úvodu zmíněné studie Laury Carlsonové vycházet do jisté míry i z poznatků kognitivních vědců. Výzkum naznačil zásadní vodítka, podle nichž si lidé utvářejí kognitivní mapy, a nabádá architekty ke spolupráci s kognitivními vědci.

Architekti tak získají větší šanci navrhnout budovu, která bude mít nejen estetické, ale i funkční kvality. Prostorová struktura objektu bude pro uživatele příjemnější a návštěvníci se zde mohou pohybovat intuitivněji. Oprostí se od zbytečných zmatků a stresu při hledání cesty ke kýženým dveřím, na toaletu, ale i ven z budovy.

Otázka k diskusi:

1) Myslíte si, že v prodejnách typu IKEA opravdu utratíme víc peněz, když nás prostor záměrně dezorientuje a nedává nám jinou možnost než projít všechna oddělení?