Není pravda, že piloti F1 „jen tak kroutí volantem“. Kromě toho, že jde o sport překvapivě náročný na fyzickou kondici, vyžaduje od účastníků mimořádnou psychickou odolnost.

Nejde jen o cit pro jízdu a správnou práci s volantem a pedály. Kromě dokonalé fyzičky vyžadují soutěže ve Formuli 1 i mimořádnou psychickou odolnost. Debata o tom, že by piloti potřebovali trenéry, se vede dlouhé roky. Starali by se právě o psychiku jezdce, říká Tomáš Richtr, komentátor závodů F1.

S hláškami typu „nahrávej, ku*va!” si možná v některých sportech vystačíte. Ne však v mistrovství světa Formule 1. Piloti musí umět dokonale komunikovat s mechaniky, což vyžaduje obrovskou slovní zásobu a taky schopnost popsat, co přesně v autě hapruje. To vše většinou v jiném než rodném jazyce. Nezvládnou to všichni: kvůli slabé angličtině Rusa Vitalije Petrova se pod ním v týmu Renault houpe židle.

Jiným zase vadí desítky společenských akcí, na kterých se musí každý rok pitvořit a konverzovat s obchodními partnery nebo dělat šašky před fanoušky. Mlčenlivý finský mistr světa Kimi Räikkönen kvůli tomu loni raději odešel do rallye.

Paradoxně taky musíte vědět, kdy co neříct. Když se před rokem Nelson Piquet ml. ve zlém rozcházel právě s týmem Renault, v rozhořčení nabonzoval, že jednou musel schválně havarovat, aby pomohl týmovému kolegovi k vítězství. Viníci aféry byli potrestáni – jenže Nelson už má zřejmě dveře do F1 navždy zavřené.

Připravte se na to, že se proti vám všechno spikne

Jak bolí porážka, to vám může říct třeba Brazilec Felipe Massa. Před dvěma lety jel v posledním závodě sezonu o titul mistra světa. Podařilo se mu před domácími fanoušky zvítězit a několik desítek sekund se radoval z triumfu – ale jen do chvíle, než zmíněný Lewis Hamilton, v poslední zatáčce předjel pomalého soupeře a získal tak dostatek bodů na to, aby Massu v celkovém pořadí předstihl. Massa to na nejvyšším stupínku pódia obrečel.

Hlava je základ úspěchu

„Enormní tlak, jemuž piloti Formule 1 čelí, si neumí představit nikdo. Jezdci mají obličeje schované v přilbě a nám přijde, že mají nervy ze železa. Ale nemají,“ říká komentátor přenosů F1 Tomáš Richtr.

„Při startu závodu nebo při důležitém boji o pozice je tep na úrovni 160 úderů za minutu. Hladiny adrenalinu a dalších látek vás dostanou do úplně jiného stavu mysli i těla. Krev vám buší ve spáncích natolik, že to rozostřuje vidění, především však produkce chemie pohltí vaše fyzické schopnosti. Ve výsledku pak stačí maličká chybička, například přeřadit dvakrát místo jednou, a přijdete o vítězství.

Navíc je stav mysli potřeba naprogramovat jinak na závodní jízdu. To, jakým způsobem umíte pracovat s hlavou, má větší podíl na tom, že budete úspěšným pilotem, než samotná schopnost umět hýbat pedály a volantem.

V životě mimo závodní dráhu je pak důležité obě role rozdělit. Musíte, jinak byste se zbláznil. Musíte být jiným Tomášem Richtrem – člověkem a Tomášem Richtrem – slavným pilotem Formule 1. Začne‑li se vám to mísit, neudržíte to pod kontrolou a začne vás to pohlcovat. Na dráze budete daleko víc myslet na to, co si o vás kdo myslí, a to je první krok k tomu být pomalý.“

Porážky mají ve Formuli 1 jeden charakteristický rys: nejčastěji je způsobuje hloupá náhoda. Závada na voze, obutí pneumatik do sucha pět minut před přeháňkou, kolize s vozem jedoucím o kolo pozadu…

Občas dokonce přijde vysílačkou povel pustit před sebe týmového kolegu, který má větší šanci na celkový úspěch v šampionátu. Proto je dovednost snášet bezmoc jednou z nejdůležitějších, kterou ve světe Velkých cen potřebujete.

Co když vám chybí? Své o tom ví Michael Schumacher, absolutní rekordman téměř všech žebříčků, kterému letos nevyšel návrat za volant. Když jej při velké ceně Maďarska v souboji o potupné desáté místo přejížděl Rubens Barichello, Schumacher jej v téměř třísetkilometrové rychlosti nesportovně natlačil na betonová svodidla. Jen se štěstím to neskončilo ošklivou havárií.

Smrt číhá všude

Posledním, kdo se za volantem vozu F1 zabil, byl před dlouhými šestnácti lety slavný Ayrton Senna. Neznamená to ale, že je F1 bezpečný sport. O život od té doby přišli dva traťoví komisaři, které po haváriích trefily uvolněné pneumatiky. Několik jezdců utrpělo při bouračkách vážná zranění. A jen před pár týdny přejel Sakon Jamamoto při výměně pneumatik mechanika, který z ošklivého incidentu vyšel se zlomeninami.

Od stresu si pochopitelně nemůžete často ulevovat alkoholem nebo jinými drogami, a tak nezbývá, než se s ním srovnat. Někdy je nutná radikální terapie – konec kariéry. Pro ten se z obavy o bezpečnost rozhodl v sedmdesátých letech Jackie Stewart zrovna, když byl na vrcholu.

Poté, co se zabil jeho týmový kolega François Cevert, Stewart ani nedokončil svoji poslední sezonu. A bezprostředně po smrti zmíněného Ayrtona Senny se jeho největší soupeř Alain Prost zařekl, že na jeho poctu už nikdy neusedne do závodního vozu.

Důchod v pětatřiceti vás může zničit

Když budete mít za volantem F1 dobré výsledky, můžete si během desetileté kariéry vydělat i přes miliardu korun. Ne všem se ale podaří peníze zhodnotit nebo aspoň bezpečně uložit.

Mnoho jezdců se vrhá do podnikání, někteří přes své agenty investují do řady různých podniků a ty jim obvykle nesou další zisky. Jiní spojí svoji tvář s riskantním byznysem a často to nedopadne.

Sympatický Rakušan Niki Lauda dřel na své letecké společnosti dvacet let. Nakonec se mu podařilo udržet jen pár linek, a to spíš jako koníček, díky kterému se může občas proletět za kniplem coby kapitán.

Jeho kamarád, mistr světa James Hunt z Velké Británie, se dal po úspěšné kariéře na podnikatelskou a komentátorskou dráhu. Začaly se mu při tom ale projevovat deprese, které léčil alkoholem, kokainem a marihuanou. I když se později dokázal se svými démony vypořádat, infarkt ho dostihl v pětačtyřiceti letech. Mimochodem, jen několik hodin po tom, co požádal o ruku svoji přítelkyni.