Terapie vysoce citlivých

Do psychoterapie ke mně přichází Lukáš. Chvíli si povídáme. Lukáš popisuje, jak prožíval schůzku s kolegou „dinosaurem“. Ten byl na posledním setkání v terapeutickém pískovišti symbolem člověka, který ho v práci prudí. Najednou se ve svém vyprávění zastaví a usmívá se. Mlčíme spolu. Lukáš vypadá, že se trochu stydí prozradit, proč se náhle odmlčel. Jsem zvědavá, co se v něm odehrává, nedávám otázky. Po chvíli Lukáš pokračuje: „Všiml jsem si, že máte ve stejném vzoru šaty i diář! Zaujalo mě to natolik, že jsem nemohl dále mluvit!“ Oba se rozesmějeme.