Vnímání výšky politika je závislé na jeho oblíbenosti mezi voliči a jeho úspěchu ve volbách. Tvrdí to polský evoluční psycholog Piotr Sorokowski.

Vědec zkoumal vnímání výšky politiků voliči během posledních polských prezidentských voleb. Výsledky svého výzkumu však uveřejnil až o čtyři roky později v časopise European Journal of Social Psychology. Tři z kandidátů, jichž se výzkum týkal, zemřeli při nedávném pádu vládního letadla: Izabela Jarugová‑Nowacka, Jerzy Szmajdziński a Lech Kaczyński.

Sorokowski však nezkoumal politiky, ale jejich voliče. Měl k tomu dobré důvody. Tělesná výška má velký vliv na vnímání člověka ostatními lidmi.

Výška má vztah ke společenskému postavení, to je všeobecně známo. Platí to hlavně u mužů. Podle jednoho výzkumu byla z 500 manažerů největších amerických společností jen tři procenta nižší než 170 centimetrů. Vyšší než 180 centimetrů byla víc než polovina. Průměrný Američan je přitom vysoký 175 centimetrů. Přednášející na vysokých školách jsou v průměru o pět centimetrů vyšší než jejich posluchači. Výška v šestnácti letech se tak dokonce dá použít k předpovědi výše budoucího příjmu.

Jestliže větší tělesná výška znamená významnější společenské postavení, funguje to i obráceně? Vnímáme výše postavené lidi jako vyšší? Ledacos tomu nasvědčuje.

Vyšší lidé celkově vydělávají víc a mají lepší společenské postavení. Statistika se však týká průměrů, nedá se vztahovat na vlastní život. Mnoho lidí, kteří se zapsali do dějin lidstva, bylo naopak malých. Napoleon Bonaparte měřil metr šedesát sedm, stejně vysoký byl i William Faulkner. Ludwig van Beethoven měl metr šedesát jedna. A přestože vztah výšky a společenské úspěšnosti neplatí absolutně, všímají si ho ženy. Vyšší muži jsou vnímáni jako přitažlivější, což dokazuje množství vědeckých studií.

Koho volím, ten se zvětší

Vnímání člověka ovlivňují související okolnosti. Většina lidí vnímá dva stejně velké kruhy různě, je‑li jeden z nich obklopen několika většími kruhy. Jestliže tedy větší tělesná výška znamená významnější společenské postavení, funguje to i obráceně? Vnímáme výše postavené lidi jako vyšší? Ledacos tomu nasvědčuje. Politici jsou skvělá skupina na testování podobných vztahů. Jejich postavení se mění často ze dne na den. Kdo byl včera premiérem, může se dnes ocitnout v cele předběžného zadržení.

Sorokowski zorganizoval dva průzkumy. V prvním se ptal před volbami na výšku uchazečů o funkci prezidenta Polské republiky. Ve druhém průzkumu, který proběhl po prvním kole voleb, se zeptal části lidí z původního vzorku znovu.

Prvního průzkumu se zúčastnilo 102 mužů a 122 žen. Polský psycholog jim dal vyplnit dotazník, ve němž měli odhadovat výšku různých známých osobností. Kromě politiků do dotazníku přimíchal i sportovce a umělce. U každého politika měli dotazovaní vyplnit, zda jej podporují, jsou proti němu, nebo je vůbec nezajímá. Odpůrci politikům centimetry ubírali, příznivci přidávali a nestranní odhadovali výšku zhruba uprostřed. Efekt byl statisticky průkazný u šesti z deseti kandidátů.

Dva centimetry navíc

Pro druhý výzkum vybral Sorokowski z původního vzorku 20 mužů a 24 žen. Do druhého kola voleb postoupilo devět uchazečů. Sorokowski se proto zaměřil jen na šest nejúspěšnějších: Marka Borowského, Wlodzimierza Cimoszewicze, Lecha Kaczyńského, Andrzeje Leppera, Zbigniewa Religu a Donalda Tuska.

Z pohledu statistiky se průkazně změnil odhad výšky tří z nich. Cimoszewicze (‑ 1.6 cm), Religy (‑ 1.6 cm) a Tuska (+ 2 cm). Podpora ve volbách měla minimálně stejný vliv na odhad voličů jako fakt, zda konkrétního kandidáta sami prosazovali.

Sorokowského práce není první na dané téma. V roce 1960, kdy se v amerických prezidentských volbách střetl Richard Nixon s Johnem F. Kennedym, vnímali voliči výšku svých kandidátů podobně. Příznivci Kennedyho si mysleli, že je větší než Nixon, a naopak.