Film Čarodějnice můžeme sledovat jako syrový horor s pohádkovými a náboženskými motivy. Nebo jako brutálně intimní psychologické drama. Hlubší rovina příběhu zasáhne především diváka, který ve vlastní rodině prožil něco šíleného.

Manželé William a Katherine mají pět dětí. V úvodu slyšíme otce, jak pevným, hlubokým hlasem káže o víře a cti. Obviňuje všechny kolem, slibuje jim boží hněv.

Až po chvíli kamera prozradí, že řeč pronáší před obecním soudem. Sám je obviněný. Soudce ho i s rodinou vykáže z osady. Odcházejí založit vlastní farmu na úrodný palouk uprostřed lesů.

Nedozvíme se, co přesně se stalo, ale sousedé je nejspíš vyhnali kvůli otcově přesvědčení, že nic není cennější než pravda a víra. A že nositelem té pravé pravdy a víry je on. Tvrdohlavý, přísný, pyšný. Otcova neústupnost nakonec celou rodinu přivede do pekla. Doslova.

Když ne ráj, stvoříme peklo

Je polovina sedmnáctého století. První generace puritánských poutníků osidluje Ameriku. Lidé nejsou zahlceni vnějšími podněty, nerozptylují je velké touhy. Jen občas se zasní při skromné představě, že by za lesem mohl stát strom s jablky. Jabloně v novém světě ještě nejsou.

Chtějí jen přežít a neskončit v pekle. Přežít znamená vypěstovat kukuřici a ulovit sem tam zajíce. Neskončit v pekle znamená být neposkvrněným křesťanem. Nehrát si v neděli. Nemít hříšné myšlenky. Nic z toho se jim nedaří, a tak se jejich mysl točí kolem těch několika životních nejistot.

Když za bílého dne beze stopy zmizí nejmladší dítě, divoký tanec devastujících myšlenek se zrychlí. A uprostřed začarovaného kruhu stojí nejčernější noční můra. Ďábel, který si nebere jen život, ale i duši.

Cti otce svého, nebo Satana samotného

Dvanáctiletý syn se trápí, že není dokonalý jako otec. Ten mu to neusnadňuje: Jen Bůh ví, synu, jestli jsi odsouzen k věčnému zatracení.

Matka, mučená ztrátou dítěte a pološílená pocitem viny, směřuje své zlostné projekce proti nejstarší dceři. Zároveň v sobě dusí pochybnosti o svém muži. Ten ví, jak mají žít ostatní, sám je ale uvnitř nejistý, plný strachu. Neměl je nikdy odvézt z rodné Anglie.

O otci i o sobě pochybuje dospívající dcera. Když ve vypjaté scéně vysloví naprosto přesnou charakteristiku jeho osobnosti, zpečetí tím osud celé rodiny. Pravda je pro otce nejvyšší hodnotou. Běda tomu, kdo ji vysloví.

Setkání se zlem nebo s vlastní nedokonalostí může být významnou životní zkouškou. Otřesnou zkušeností, která nás přinutí ke změně, k hledání nových cest. Ty se otevírají, když si dokážeme přiznat svoji slabost, zlost, pýchu, hloupost. Poodstoupit a vyhledat pomoc.