Četla jsem Vaše články na psychologie.cz a připadaly mi celkem zajímavé. Nedávno jsem četla knihu, kde se pojednává o vstání z těla při stavu klinické smrti u pacienta. Šlo o „prožitky blízké smrti“, kdy pacienti, co se ocitli mezi životem a smrtí, popisují, jak opustili svoje tělo a pozorovali scénu svého oživování, jako by se dívali na film. Tak se Vás ptám, zda jste něco takového někdy s někým prožil, a když ne, tak alespoň, kdybyste mohl vyjádřit svůj názor k tomuto článku. Moc děkuji, s pozdravem Fořtová.

Odpovídá psychiatr Cyril Höschl: Prožitky blízké smrti (Near Death Experience, NDE) jsou dnes již ustálený termín pro popis zvláštního prožívání na hranici života a smrti. Téma zpopularizoval zejména Raymond Moody, když v roce 1975 vydal knihu Život po životě, popisující dojmy zemřelých, již se po klinické smrti „vrátili“ do světa živých.

Mezi tyto prožitky patří zejména pocit opuštění vlastního těla a jeho pozorování zvenčí (autoskopie), pocity létání (levitace), pocit cesty tunelem ke světlu či k nějaké bráně, výrazné vnímání jasného světla, scény ze života jako film apod.

Sám jsem to naštěstí dosud neprožil, ale mluvil jsem s několika lidmi, kteří mi to líčili. Rovněž moje dcera, anestezioložka a záchranářka, se s tím několikrát ve své práci setkala a byly to popisy velice pozoruhodné (pacient prakticky v klinické smrti po intenzívní resuscitaci oživl a k překvapení lékařů znal skutečnosti, jež se na sále odehrály v době, kdy byl objektivně „mrtev“).

U těchto lidí někdy potom mizí strach ze smrti, neboť je považována za začátek nějaké jiné existence. NDE někdy může být nepříjemná, spojená se strachem, ale je zajímavé, že u dětí je prakticky ve všech případech klidná, příjemná a beze strachu.

Mohlo by vás zajímat

Štěstí na dotek

Hmat má mezi našimi smysly výsadní postavení. Přesto jej zanedbáváme.

Přečíst článek

Odpůrci vytýkají Moodymu jistou senzacechtivost, neboť už sám název je podle nich zavádějící: jde o zkušenost životní, nikoli posmrtnou.

Podle ateistických vědeckých představ jde totiž o změněné stavy vědomí vyvolané

• hypoxií po zástavě srdce (to lze vyvolat i experimentálně)
• vlivem farmak (anestezie)
• senzorické deprivace (odstřižení od podnětů)
• hyperventilace (tak se vyvolávají změněné stavy vědomí při holotropním dýchání)
• drážděním angulárního závitu mozku, jenž je součástí temenního laloku a leží na horní hranici laloku spánkového, aj.

Důležitým argumentem je, že když ztráta životních funkcí trvá déle, tak už nikdy nelze s vědomím (duší) zesnulého navázat jakýkoli kontakt, pomineme‑li spiritistické seance, jejichž výsledky jsou zčásti podvody a zčásti psychopatologií zúčastněných.

Takže otázka dnes už nezní, zda se popisy NDE zakládají na pravdě, nýbrž jak je interpretovat. V tom smyslu je na tom sice věda dost špatně, ale pavěda ještě hůř. Ostatní je věcí víry.

Text vyšel v týdeníku Reflex.