7. 10. 2026
Když si promítnu své nedávné konzultace s klienty, mluvíme o vztazích, které je vyčerpávají a ničí nebo už zničily. O závazcích, z nichž se nemohou vyvázat. Vyprávějí mi o vedoucích nebo kolezích, kteří jsou na ně zlí. O kamarádech, co vlastně nikdy nebyli kamarády. O bolestných slovech, která někdo utrousil, a oni zůstali sami a zranění. Mluví o bolesti pramenící z kontaktu, v němž zažíváme zklamání, frustraci či neporozumění. A děje se tak často. Až příliš často odcházíme ze vztahů s bolestí, která se někdy hojí velmi dlouho.
Jak být ve vztahu a zároveň nebýt zranění? Jak poznat, zda je to vztah vřelý, láskyplný? Jak se nespálit? Jak „neudělat znova tu stejnou chybu“? Jak se vymezit? Jak neopustit blízkého a zároveň chránit sebe? Jak se postarat o sebe a přitom neublížit druhému? Jak si nastavit hranice? Jak skloubit dvě jedinečné bytosti? Lze být spokojeně s někým, když jsme vlastně každý jiný?