Napadlo vás někdy, že během celého života vidíme – alespoň my muži – sami sebe nejčastěji s pěnou u pusy a se zarputilým výrazem při čištění zubů a při holení?

Další zrcadlo bývá někde v chodbě, nejspíš u dveří. Díváme se do něj, abychom mezi lidi vycházeli v rámci možností upravení. Je to naše poslední šance odhalit kydanec na klopě nebo nevhodnou kombinaci barev. Drobnosti, které napravíme během minuty.

Co ale nenapravíme pečlivou hygienou ani bleskovým převlečením je naše ne zrovna ideální váha. Zlikvidovat špek, do kterého se nám zařezávají kalhoty, a vrátit obličeji rysy, jež se před lety začaly měnit s přibývajícími milimetry tuku ve tvářích, to je běh na dlouhou trať. Kupodivu nám i na ní může pomoci zrcadlo.

Pověste si ho do kuchyně. Není potřeba, abyste na sebe při jídle upřeně hleděli. Stačí podpořit periferní povědomí, že ty dobroty na stole a naše tělo se při konzumaci stávají spojitými nádobami.

Mohlo by vás zajímat

Přejedené emoce

Proč nás vnitřní kritik posílá vyjíst ledničku? Rozhovor s psychologem Janem Bendou.

Přečíst článek

Vytvořením vědomé či podvědomé vazby mezi myslí a tělem při jídle pomocí obyčejného zrcadla snížilo u pokusných osob během experimentů výběr nežádoucích potravin o 32 procent.

„Když se lidé vidí v zrcadle, věnují vlastnímu tělu větší pozornost a mnohem častěji sáhnou po jídle, které tělu prospívá,“ vysvětluje britský psycholog Richard Wiseman, v čem spočívá trik, kterým můžeme přelstít své chutě.

A dává to smysl. Sebe bychom přece měli mít radši než ten žvanec.