Často se mi stává, že lidově řečeno čumím do blba. Přitom mám v hlavě jakýsi blažený stav úplného vymetena. Občas se mi z takového stavu těžko nutí dát se zase do práce. Takhle promrhám i několik hodin denně. Co to podle vás způsobuje? A proč se to děje?
Pepa
Názor odborníka
Vážený Pepo,
pan profesor Heveroch ve své knížce O poruchách jáství před sto lety charakterizoval jednoho svého pacienta slovy: „Neposedla ho příchylnost k práci“, což je nejkrásnější definice lenosti, jakou jsem kdy potkal. A to znám i Stevensonovu Obranu zahálky (An Apology for Idlers, by Robert Louis Stevenson), nemluvě o Chvále zahálky Bertranda Russela a téhož titulu Karla Čapka!
Z vašeho dotazu nevyplývá, zda se svým lidově řečeno „čuměním do sebe“ chlubíte, či zda chcete nějakou radu, jak s ním přestat. Blažena může mít vymeteno také po drogách (o těch se ale nezmiňujete), takže stav je s největší pravděpodobností způsoben nedostatkem jakýchkoliv smysluplných aktivit. Kdyby vás to přestalo bavit, můžete se vydat do Heřmanic, tam vás to zaručeně přejde.
Pomohl vám článek?
