Chudák ego

Ego je chudák. Každý jazyk na světě ho zná, miliony let tu s námi žije a zrovna teď ho módní vlna pozitivního přístupu uvrhla na pranýř a veřejně obžalovala ze škodlivosti a zlovolnosti.

Když hledáme zdůvodnění určitých nežádoucích jevů, sáhneme po egu:

• ošklivé ego politiků zadupává do země hodné občany
• nabubřelé ego šéfů nedopřává rozletu zaměstnancům
• s bojovným mužským egem nerovně soupeří to křehké ženské
• nenasytná ega rozkrádají
• tyranská ega ničí.

I taková bývají vysvětlení a  já s nimi nesouhlasím. Jsem pozitivní člověk a přesto nebo právě proto cítím potřebu se ega zastat. Žiju na Zemi a moje existence zde je možná právě díky egu.

Nedostatečné ego nám ze života udělá smutné přežívání v domácím vězení vlastní nepatřičnosti. Přebujelé ego nás pošle do závodu, který nelze vyhrát.

Vnímám svět pěti smysly, prožívám emoce, ke svojí osobě vztahuji svůj prožitek radosti, úspěchu, nelibosti, zklamání, lásky. Ego je pro mě fajn. Co není fajn, je jakýkoliv jeho extrém.

Mohlo by vás zajímat

Terapie vysoce citlivých

Nechtějí všechno tolik prožívat. To by ale byla škoda. Pomáhá jim něco jiného.

Přečíst článek

Nedostatečné ego nám ze života udělá smutné přežívání v domácím vězení vlastní nedostatečnosti a nepatřičnosti, zatímco přebujelé ego nás pošle do závodu, který nelze vyhrát: chceme všechno, bereme si všechno a nakonec s tím zůstaneme sami.

Ego je důležité

Díky vlastnímu prožívání si můžeme uvědomit, že i ostatní prožívají, že naše prožitky, očekávání, vnímání a hodnocení se vzájemně ovlivňují a vytvářejí svět kolem nás.

Rozpuštění ega a splynutí se vším mohou být cílem, ale bez ega by nás ani nenapadlo, že je to možné.

Díky egu se můžeme ptát a učit se. Tak jako jsme to dělali, když jsme si ve dvou třech letech ego uvědomili. Zdravé, radostné, dychtivé, zvědavé, učící se ego. Rozpuštění ega a splynutí se vším, osvícení či nirvána, mohou být cílem, ale bez ega by nás ani nenapadlo, že je to možné.

Než dojdeme naprostého osvícení, je myslím pro začátek dobré si uvědomit, že vůbec nějaké ego máme a že námi může nekontrolovatelně zmítat, nebo si mile ochočené příst u našich nohou a občas jen tak vystrčit drápek, to pro jistotu ‑  než všichni do toho Ráje bez ega jednou společně dorazíme.