Ptáme se našich odborníků, co je to „ego“ a proč bývá tak často označované za viníka našich problémů a selhání. Dnes na anketní otázku odpovídá psycholog Zbyšek Mohaupt.
„Od dob Sigmunda Freuda je ego považováno za vnitřního organizátora, nositele vnitřní integrity a identity osoby, střed osobnosti, středobod našeho prožívání nebo také za racionálně‑pragmatickou složku naší duše.
Buddhisté ovšem tvrdí, že žádné ego – trvalé, neměnné, zachytitelné, jednotící – vlastně neexistuje, že jde pouze o klam, vytvářený naší myslí, která si nedovede poradit s neohraničeností, pomíjivostí a bezpodstatností jevů.
Faktem ovšem je, že prožíváme‑li nějakou emoci, jsme naučeni ji vztahovat k sobě samému (bolí mě zuby, mám radost, cítím vzrušení, jsem z toho celý tumpachový). Pak se zdá, jako by hlavní úlohou našeho vědomého života bylo starat se o naše ego, aby se mu vedlo co nejlépe.
Mohlo by vás zajímat
Vězeň ve vlastní hlavě
Návody pro práci s myslí nepomáhají, pokud nechápeme tři základní principy.
Přečíst článek
Z toho ovšem často plynou jen samé nepříjemnosti: krmíme svá ega, až mají nadváhu, někdy je necháváme hladovět, až úpí podvýživou, přinášíme jim oběti nebo s nimi hazardujeme. Výsledkem pak je zmatek, nepokoj a nutkavé hledání sebe samého.
Co třeba nechat své ego (ať už existuje nebo ne) žít a všímavě se rozhlížet kolem sebe? Vnímat a nemuset posuzovat? Prožívat a přitom se ke svým pocitům nijak majetnicky nepoutat? Navrhuji to alespoň zkusit, ego neego.“
Odemknout celý web
od 104 Kč měsíčně
Přihlásit se
už mám předplatné
Odebírat newsletter
zdarma hlavní myšlenky z nových článků
