24. 9. 2025
„O tom, že drogy ničí život, se dočte každý na každém kroku. To, jak jsou dnes drogy jednoduše dostupné, už ví jen někdo,“ napsala nám do redakce čtenářka Týna. „Jsem z generace, co v dospívání dostala knížku My děti ze stanice ZOO a později lístek do kina na časosběrný dokument Katka. Vždycky mě to děsilo a teď mě to děsí ještě víc. Máme doma závislého adolescenta. Stalo se to plíživě a rychle a možná proto, že je ve střídavé péči, i nenápadně. Nechci se ptát na radu, co s ním, protože těch dostáváte z okolí celkem dost, pokud se v téhle žumpě začnete po kolena brodit. Chci se zeptat možná drsně na věc, nad kterou mnozí vynesou jednoznačný soud – kdy to má rodič vzdát? Když po sérii přemlouvání, výtek, proseb a odvykaček je snaha zas a opět marná a bezmoc narůstá tak, že devastuje zbytek rodiny, kdy je a je vůbec čas zlomit nad ním hůl? Kdy je čas zachránit sám sebe?“
Závislost má tendenci přitahovat všechnu pozornost. Často se pak řeší jen samotná látka či chování, ale pro uzdravení je důležité pochopit, že závislost je důsledkem, nikoliv příčinou problémů. Člověk ji používá jako (riskantní a škodlivý) způsob, jak zvládnout něco, co neumí řešit jinak. Proto bývá obtížné, aby dokázal jasně odpovědět na otázku: „A co je tedy ten tvůj problém?“ To vyžaduje delší, niternou práci.