Slova jsou pro emoce jako štětec pro malíře – pomáhají nám vykreslit jemné odstíny toho, co prožíváme. Můžeme cítit zprvu neurčitý smutek, ale skrze slova jako „zklamání“ nebo „nostalgie“ dokážeme lépe pochopit, co přesně se v nás odehrává. Představme si emoce jako spektrum barev. Pokud bychom znali jen základní názvy, neviděli bychom rozdíl mezi tyrkysovou a námořnickou modří. Stejně tak dítě, které zná pouze slovo „smutek“, nerozliší mezi lítostí, frustrací nebo bezmocí. Emoční slovník tedy není jen součást jazykové dovednosti, ale také způsob, jak si uvědomujeme a pojmenováváme vlastní pocity. Čím širší emoční slovník člověk má, tím více odstínů svých emocí vnímá.