Někteří lidé mají obrovský strach ze samoty a snaží se jí v maximální možné míře vyhýbat. Proto se mnohdy pouští do vztahů, které nejsou perspektivní, jen proto, aby nebyli sami. Mají pocit, že se o sebe jinak nedokážou postarat, že život bez partnera nezvládnou, neunesou jeho tíhu sami. Raději volí „prázdnou“ a často ubíjející přítomnost někoho, kdo vlastně není podle jejich představ. Jak toto vztahové nastavení vzniká a co si s ním počít?