3. 3. 2026
Hněv má pověst emoce, kterou je třeba zvládnout, zkrotit nebo ideálně potlačit. Někdy bývá označován jako „negativní emoce“ a automaticky spojován s agresí, destrukcí či ztrátou kontroly. Přitom nejde o nedostatek sebekontroly ani o selhání regulace, ale o přirozenou reakci organismu na vnímané ohrožení. Co se stane, když hněv dlouhodobě umlčujeme, a jak s ním pracovat tak, aby nás neničil, ale naopak posiloval? Společně se dnes na hněv podíváme jako na ochrannou a mobilizační emoci, která má v lidském prožívání i vztazích nezastupitelné místo.
V současné psychologii je hněv chápán nejen jako jedna ze základních emocí, ale jako komplexní regulační reakce, která se odehrává na úrovni těla, nervového systému, vztahové vazby i chování. Je důležitou součástí systému. Objevuje se ve chvílích, kdy je ohroženo něco důležitého – naše sebehodnota, důstojnost, bezpečí, prostor nebo potřeba respektu.