Lékaři často určují, jestli jsme, nebo nejsme nemocní, aniž by zvážili fakt, že se nemocní subjektivně cítíme. Medicína se na člověka nedívá s celým jeho kontextem, často opomíjí psychosociální aspekty, jako je například vztah s rodiči, vztah k vlastnímu tělu, celková osobnost nebo určitá stresová situace. Tradiční medicínský pohled bohužel hledá pouze pozorovatelné tělesné projevy. Právě zmíněné psychosociální aspekty ale mohou být pro uzdravení klíčové. Nedají se zjistit při klasickém vyšetření, odhalí je pouze kvalitní rozhovor a skrze něj navázaný vztah.