Dobrý den,
můj problém je takový mírně zamotaný.
Mám za to, že jednat má cenu pouze tehdy, když člověk tak jednat skutečně chce. A když člověk něco skutečně chce, rozběhne se za tím i po rozbitém skle. Jinak se vůle trhá do různých směrů, vzniká akorát bezcenný mišmaš.
Když jsem dříve za něčím šla, nerozptylovaly mě momentální příležitosti, měla jsem ohromný „drive“ a byla schopná se lecčeho vzdát, aniž by mě to jen zamrzelo. V tu dobu jsem prožívala vztahové těžkosti, nejprve nefunkční vztah a poté několikaleté období nešťastné lásky. Všechnu energii jsem napřela do práce a k dosahování cílů, a to se mi vracelo v podobě pocitu smyslu, takový kousek denního štěstí.
No a pak jsem se z toho vymotala a před rokem potkala úžasného muže. Najednou všechnu energii investuji do vztahu, odkud se mi vrací mnohonásobně. Nemusím se o něco rvát, ale můžu něco pěstovat. A to se mi líbí. Jsem spokojená.
V pozadí však rozum zvoní na výstražné zvonečky. Ztratila jsem ze zřetele jakékoliv dlouhodobé plány. Užívám dne a mám problémy se pustit i do věcí, které, když je nechám, slibují problémy v horizontu několika málo měsíců. Práci, kterou jsem považovala za něco jako poslání, se téměř nevěnuji.
Prostě se tak poflakuji kolem ve své růžové mlze a je mi dobře, přítel je taky spokojený, nemám zvláštní touhu něco dělat, přestože vím, že stav je dlouhodobě neudržitelný. Nespokojenost byla velkým motivátorem. Jak ale najít motivaci ve chvíli spokojenosti? Děkuji…
Lenka
Názor odborníka
Milá Lenko,
když jsem četla váš dotaz, musela jsem se usmívat. Nad životem, nad láskou. Říká se, že láska je mocná čarodějka. Dokáže náš život i nás samotné úplně proměnit, a třeba z člověka s pořádným „drivem“ se může stát na čas někdo, kdo si jen tak je v „růžové mlze“ a je tak nadmíru spokojený. Zažíváte šťastné období a já vám to moc přeji.
Píšete, že dříve byla vaše vůle směřována do práce, ale zároveň jste prožívala těžkosti ve vztazích, nyní máte krásný vztah a veškerou energii směřujete do něho. Zároveň vám rozum říká, že to tak není v pořádku a že by se mohly v horizontu pár měsíců dostavit problémy s tím spojené. Z vašich řádků není jasné, jakou práci děláte, ale zřejmě si můžete dovolit ji na čas pustit a nevěnovat se jí. Můžete si dělat, co chcete, teď zrovna si užívat vztah s přítelem. Nemusíte se o něco rvát, ale můžete něco pěstovat.
Pěstovat jen vztah může být v určitém období příjemné a naplňující, ale pokud jste činorodý člověk, tak si vás práce dříve nebo později přivolá zpět nejen kvůli možným problémům, ale i pro seberealizaci a poslání, o kterém se zmiňujete. Možná už nebudete ta, která dává veškerou energii do práce, ale budete ji rozdělovat mezi práci a vztah. Stejně jako pěstujete vztah, můžete pěstovat i práci. Dragan Vujovič (propagátor Silvovy metody v Čechách) o vztazích se svým krásným přízvukem říká: „Kytycka se musí zalívat…“.
Jako zahradník můžete kultivovat zahradu svého života, do které si sama můžete zasadit různé květiny, které máte ráda a které vám voní. Práce může být také květinou, zvláště když ji vnímáme jako poslání a ne jako nutné zlo. Vy jste teď své práci vzdálena a ptáte se, jak najít znovu motivaci, když jste vlastně se současným stavem spokojená. Z vašeho dotazu vnímám, že už ve vás určitá motivace je, protože o tom přemýšlíte a ptáte se na těchto stránkách.
Z mého pohledu je potřeba začít. Zní to asi banálně, ale tak prosté to ve skutečnosti je. Můžete začít třeba jen kladením otázek sama sobě: Kolik času chci věnovat práci a kolik vztahu? Jak si představuji svou práci teď, když mám naplňující vztah, který je pro mne důležitý? Má moje práce vypadat stejně jako předtím, nebo ji chci pozměnit? A jak? Čím bych nejraději začala, aby mě to bavilo a chtělo se mi do toho?
Pravděpodobně vás napadne spousta dalších otázek a odpovědí, které budou konstruktivní a ukážou vám směr. Můžete si je napsat nebo namalovat jako mentální mapu, abyste si to potom mohla v celku prohlédnout a mohla si znovu vytvořit nějaký, pro vás přitažlivý plán.
Z vašich řádků předpokládám, že své pracovní nasazení si určujete sama, a tak si najděte cestu, která se vám bude líbit a na kterou se vám bude chtít vykročit. Nemusí to být hned maximální pracovní vytížení, ale třeba čtyři hodiny denně věnované práci (za čtyři hodiny toho uděláte spoustu). Nemusíte si hned naložit, ale pozvolna vplout do pracovních činností a každý den něco udělat. Můžete o tom také mluvit se svým partnerem, domlouvat se a společně plánovat tak, aby vám to oběma vyhovovalo a přinášelo radost.
Napadá mne, že kdyby vás růžová mlha přece jen ještě nechtěla pustit, tak to stejně zvládnete, když nastane ta chvíle, kdy už to bude nutné. Proč si to myslím? Teď vás budu s dovolením citovat: „Mám za to, že jednat má cenu pouze tehdy, když člověk tak jednat skutečně chce. A když člověk něco skutečně chce, rozběhne se za tím i po rozbitém skle. Jinak se vůle trhá do různých směrů, vzniká akorát bezcenný mišmaš.“
To se mi moc líbí. A tak věřím, že vaše vůle najde správný směr, že se nebude muset trhat, ale naopak propojí vše, co je pro vás důležité a co si přejete mít ve svém životě.
Využívejte celý web.
PředplatnéLenko, přeji vám do života jen to nejlepší.
Karla Šakti Morawski
Pomohl vám článek?
