„Je toho moc. Nezvládám to. Mám vztek. Na všechno. Na všechny. Za cokoliv. Stačí drobnost a bouchnu,“ zní z úst Veroniky. „V pořádku. Bouchněte. Tady můžete. A bouchněte se vší silou, co v sobě najdete.“ Teď máte možná pocit, že jsme skočili rovnou na konec. Už jste o tom četli tisíckrát: vnitřní vztek, který musí ven. Tentokrát to ale vezmeme z pohledu milující matky, manželky, dcery, kamarádky, která pochybuje. Která statečně bojuje a snaží se dělat všechno tak, jak se má. Ale ono se toho má hodně a nic vlastně není dost – není možné všechno dělat správně. Veronika si to ale odmítá připustit a napíná všechny síly, aby to zvládla. Ať už je „to“ cokoliv.