Něco mě trápí, štve, tíží. Zajdu si k terapeutovi a ten mi poví, co mám dělat, aby potíže odešly. Recept si vyslechnu, převezmu a aplikuji. Potíže zmizí, žije se mi lépe, svět je krásnější. To je představa, která nás podle mě pořád – i kdyby jen v koutku duše – na psychoterapii láká. Představa, že v konzultační místnosti najdeme experta na náš život. Zjednodušuji a přeháním, samozřejmě. Ale téma odbornosti a expertnosti je základnou vztahu mezi návštěvníkem terapeutovy pracovny a terapeutem samotným. Odborník ze své pozice vládne jistou mocí, ve kterou věříme (jistě, jinak bychom ho nenavštívili), ale jak s ní zachází, je tématem nanejvýš křehkým.