Musím se přiznat, že všímavost neboli mindfulness to se mnou neměla lehké. Poté, co jsem po revoluci naletěla na kdejakou ptákovinu slibující duševní vyrovnanost, dávám si na všechny další zázračné nabídky majzla. Jakmile na mě začne z časopisů či internetu vyskakovat nějaká novinka, hledím na ni s velkou nedůvěrou zejména jako na zdroj příjmů jejích proroků. Z usilovného pozitivního myšlení podle Louisy Hay se mi kdysi rozjela deprese a ze synchronicit Celestinského proroctví pro změnu úzkosti. Další nálož psychických otřesů nemám zapotřebí! Mindfulness jsem takto zamázla asi před osmi lety. Jenže ona si mě evidentně oblíbila a vykukovala na mě snad i z návodu k pračce.