Slavíme svátky, narozeniny, výročí a máme určitou představu, jak by takové slavení mělo vypadat. Zároveň doufáme, že právě tehdy nás naplní radost, spokojenost i klid. Dny sváteční ale rychle vystřídají dny všední, kdy se od nás očekává spíše výkon, povinnost, plnění závazků. Na nějakou radost a pocit naplnění jako by nebyl čas. Nejsou ale právě toto atributy života, jaký bychom chtěli žít stále? A není tedy škoda vztahovat je jenom ke dnům něčím výjimečným?