„Vidíte tuto mladou dámu?“ „Ano“. „Máte tu něco tak krásného jako ona?“ „Ó, jistě… Ó, ne! Ne ne ne! Máme řadu věcí, ale kráse dámy se nevyrovnají, tak nějak bych to řekl.“

Ukázka z filmu Pretty Woman vystihuje podstatu toho, o čem budou následující řádky. Díky romantickým filmům my ženy často hledáme muže, který ve skutečnosti neexistuje.

Hledáme galantního romantika, který ocení naši krásu, fyzickou i psychickou. Hledáme muže vtipného a zároveň drsného, který bude mít respekt okolí, doma bude něžný a pozorný a ve volných chvílích nám bude psát básně nebo alespoň recitovat.

Julia Roberts je smířena s tím, že princové neexistují, když tu uslyší troubení auta. Pohlédne z okna a vidí Richarda Gera, přijíždějícího v bílé limuzíně. Muž snů následně i přes obrovský strach z výšek šplhá s kyticí v zubech po požárním schodišti, aby vysvobodil svou princeznu…

Bejby nebude sedět v koutě!

Dlouhé zimní večery jsou tu, navíc se blíží Vánoce. Co během nich budeme dělat? Možná častěji než kdy jindy zapneme televizi. Ta bude plná pohádek, ale také romantických komedií.

Muži z filmů jsou dokonalí. Nebo alespoň v pravou chvíli řeknou něco, co všechny jejich nedostatky smaže. V běžném životě to tak prostě nechodí.

Pretty Woman, Láska nebeská, Top Gun, Hříšný tanec, Deník Bridget Jonesové. To abychom nezapomněli, v jakých kompromisech žijeme. Naše vztahy se nám po jejich zhlédnutí mohou zdát fádní a nudné. Proč jsou oni tak dokonalí, zatímco já se musím každý den potýkat s nějakou hádkou a nedorozuměním?

Mohlo by vás zajímat

Dospívání ve vztahu

Neumíte žít bez souladu s milovaným člověkem? Pak musíte umět přečkat zlé časy.

Přečíst článek

V porovnání s hollywoodským scénářem a hvězdným obsazením se naše vztahy a naše dialogy zdají šedivé a pramálo romantické. Podléháme tomu většinou my, ženy. Romantické filmy naplňují naše snové představy, zároveň nás ale matou.

• „Vždycky když je mi mizerně, otevřu si láhev vína a vzpomenu si na scénu z Deníku Bridget Jonesové: v šíleném antisexy pyžamu popíjí červené, u toho jí hraje All By Myself a dělá, jakože hraje na bicí a zpívá do mikrofonu,“ řekla mi třicetiletá Adéla, úspěšná finanční poradkyně.
• „Já miluju Hříšný tanec. Pokaždé, když hrají ústřední píseň na nějaké akci, nutím přítomné pány, ať se mnou dělají zvedačku. Většinou bez úspěchu,“ usmívá se osmadvacetiletá speciální pedagožka Katka a zároveň přiznává, že umí celý soundtrack k filmu nazpaměť.
• „Miluju Lásku nebeskou, hlavně dokonalého pana premiéra Hugha Granta,“ svěřila se mi čtyřicátnice Pavlína.

Ne všechny ženy na romantických filmech takhle ulítavají. Významnou roli hraje naše zralost a životní zkušenost. Čím méně máme zkušeností, tím snáz podléháme schematickým scénářům se šťastným koncem. Nejvíce jsme ovlivňovány v období dospívání, kdy se formují naše představy o partnerském soužití a kdy si vytváříme různé prototypy vztahů.

Jsou‑li ambice „scénáristy“ vysoké a výkony „režiséra“ a „protagonisty“ naší role slabé, máme zaděláno nejen na vztahové problémy.

O pár let později se divíme, že nemůžeme najít partnera, se kterým to bude ono. Že nám krachují i vztahy, které by podle všeho měly fungovat. Jedním z důvodů mohou být právě naše nerealistická očekávání.

Zapomeňte na scénář

Tvrdit, že naše vztahy definuje a devastuje filmová realita, je samozřejmě přehnané. Právě díky filmům si ale můžeme uvědomit odlišnost vysněného scénáře našeho života a skutečnosti. Jsou‑li ambice „scénáristy“ vysoké a výkony „režiséra“ a „protagonisty“ naší role slabé, máme zaděláno nejen na vztahové problémy.

Zkusme se zamyslet, jestli si plně uvědomujeme vztahovou realitu a neklademe na potenciální nebo stávající partnery, případně sami na sebe příliš vysoké požadavky. Ve filmech dokáží páni Dokonalí přesně odhadnout, co ženy cítí, kupují jim dárky, nosí květiny, nezřídka je nosí na rukou. Anebo alespoň v pravou chvíli řeknou něco, co všechny jejich nedostatky smaže. V běžném životě to tak prostě nechodí.

Muži nejsou dokonalí. Nevidí ženám do hlavy, po pár měsících už je nenapadne jen tak koupit kytku nebo alespoň mléko a něco k snídani. Neznamená to, že nás nemilují. Skutečný život nekončí závěrečnými titulky po povedené scéně na lavičce v parku, kterou pečlivě vymýšlel a několikrát přepisoval tým špičkových scénáristů. Přitom zas a znova zažíváme šťastné okamžiky, které se na plátně nikdy neobjeví.