Mapa s vyznačeným místem neštěstí, trosky rozeseté po krajině, plačící lidé na letišti. Zájem médií a veřejnosti o podobné události je přirozený a pochopitelný. Bezpečnosti letectví však neprospívá.

Nehoda dopravního letadla je velmi často tragédií s fatálním dopadem na velké množství lidí. Vyvolává strach a spousty otázek. Obzvlášť v době, kdy se létání stalo dostupným téměř pro každého a cestování je pro mnohé denním chlebem. Kombinace obav a neznáma umí člověka doslova paralyzovat, zvlášť pomyslí‑li na to, že příště by mohlo jít o něj nebo jeho blízké.

Letecká nehoda však není totéž, co řádění masového vraha. Vyžaduje naprosto odlišný přístup, který se nesmí spokojit jen s dopadením pachatele.

Pravidlo ementálu

Hlavním účelem vyšetřování letecké nehody je něco zcela jiného: zjistit její příčiny a zabránit tomu, aby se opakovala. V aviatice navíc platí pravidlo ementálu, které zjednodušeně říká, že:

• každá technologie, každé bezpečnostní opatření je jako plátek ementálu – někde má díru, slabinu
• za normálních okolností je slabina každé vrstvy na jiném místě a jejich překrytím vzniká bezpečná bariéra, zabraňující nehodám
• teprve pokud se díry všech vrstev setkají v jednom místě, dojde ke katastrofě.

Úkolem organizací a osob zabývajících se bezpečností civilního letectví je proto nacházet místa, ve kterých by se slabiny jednotlivých „vrstev ementálu“ mohly setkat. Šetření leteckého neštěstí tak nemůže spočívat pouze v nalezení jedné chyby či v označení jednoho viníka, byť by to bylo rychlé a uklidnilo by to veřejnost. Naopak je nutné provést podrobné zdokumentování úplného sledu událostí a okolností, které k nehodě vedly.

Jde o zdlouhavý proces, kterému ustavičná snaha médií o zveřejňování dílčích poznatků nesvědčí. Každá takto zveřejněná informace totiž vyvolává tlak na okamžité zavedení nápravných opatření, bez ohledu na to, jak takové narychlo vymyšlené opatření ovlivní celý složitý systém civilního letectví a jaké jiné díry v plátcích ementálu se tím odkryjí.

Letečtí odborníci podobným tlakům naštěstí nepodléhají. Proto jsou jejich vyjádření v hodinách a dnech po nehodě tak neuspokojivá. Neměli bychom však ve vlastním zájmu testovat jejich odolnost.

Létat znamená věřit

Každá letecká katastrofa přirozeně otřese důvěrou v létání. Pravdou však je, že důvěra v systém civilního letectví je pro cestování letadlem naprosto nezbytná, stejně jako je nezbytná pro jakýkoli jiný způsob dopravy a obecně pro život v civilizaci. Věříte přece, že brzdy ve vašem autě fungují. Věříte, že v nouzi zafunguje airbag. Věříte, že auto přijíždějící z vedlejší silnice vám dá přednost. Věříte, že celou noc šla elektřina a jídlo v ledničce se nezkazilo. Věříte, že když zavoláte 155, přijede záchranná služba.

Denně věříte miliónům lidí, že dobře odvedli svoji práci. Závisí na tom váš život. Pokud někdo z těch lidí bude mít zlý úmysl, neochrání vás ani plošné psychiatrické vyšetření každého člověka na Zemi.

Pořád nevěříte svému pilotovi? Nevadí. Bezpilotní či dálkově řízené letouny již nejsou jen doménou armády. Svoji cestu si pomalu, byť komplikovaně, nacházejí i do civilního letectví. Pro letecké společnosti všeho druhu je možnost jejich nasazení velice atraktivní. Znamenala by značnou úsporu nákladů spojených s výcvikem a zaměstnáváním pilotů.

Pokud vás tedy děsí představa psychicky labilního pilota, který je s vámi fyzicky přítomen v letadle, představte si variantu bez něj. Možná mi pak dáte za pravdu, že současná podoba letecké dopravy je co do nároků na naši důvěru stále docela skromná.

Uzavřeme se před podněty, aby nám už nic neublížilo. Cenou za pocit bezpečí je smrt: Ochrana před životem

Oldřich Dotovský