Čtenář/ka Psychologie.cz

Pevný řád života v léčebně mi dal bezpečný rámec pro uzdravování.

Láska není zavařovací sklenice, kterou se snažíme nacpat okurkami.

Mezi iluzí vlastní mimořádnosti a pocitem, že jsem bezcenné zrnko prachu, jsem našla i sebe.

Láska prý všechno překoná. Na jeden zvláštní týden jsem tomu uvěřila.

Každá budova je myšlenka zhmotněná v čase a prostoru. Trpělivě a tiše předává poselství svým …

Dítě odložím do kočárku a dál pojedu podle svého. Jak jsem se mýlila.