Místo pro citlivé

„Neprosadím se. Ostatní mě neposlouchají, kolegové ani přátelé neberou vážně, co říkám,“ líčí mi Marek. „Často někdo z kolegů získává ocenění za práci, kterou jsem udělal já, nebo mi zasahuje do činností, které jsou v mé kompetenci, jako bych byl neschopný. Neumím dobře mluvit, a proto raději nic neřeknu, než abych se potom cítil trapně.“ V terapiích často pracuji s lidmi, kteří mají rys introverze nebo vysoké citlivosti, případně obojí. Tito lidé v nových situacích potřebují čas, aby se zorientovali, a proto jejich reakce nejsou zrovna hbité. Jejich nervová soustava zpracovává podněty hlouběji, potřebují tedy čas, aby reagovali. Někdy to ale může vést k naučenému mechanismu, že zůstanou v zaseknutí. Stává se to proto, že mají dřívější zkušenosti, kdy je někdo zesměšnil nebo kritizoval kvůli jejich „pomalosti“ či odlišnosti.