23. 12. 2025
V legendě o fénixovi se praví, že jednou za několik set let tento bájný pták přilétá na posvátné místo, kde umírá v ohni. Jakmile oheň dohasne a dým se rozfouká, na zemi zůstává jen popel, snad symbol zmaru. Fénix se však z tohoto popela pozvedá do nové etapy. Bývá považovaný za nadpřirozenou bytost, protože jeho obživnutí z popela je v protikladu s tím, co běžně vidíme kolem sebe. Ve skutečnosti je však jeho příběh odrazem hluboce vryté zkušenosti společné všem lidem. Tolikrát jsme byli sežehnuti a oči jsme měli jen pro popel, který zbyl z našich vztahů, plánů či zdraví. A přesto jsme se vždy zvedli a letěli dál.
Symbolu fénixe rozumí každý, kdo někdy na Štědrý den povečeřel bramborový salát z vlastnoručně vypěstovaných plodin. Každá brambora totiž vyrostla z něčeho, čemu v našem kraji říkáme sazan. On sám je při sklizni již zčernalý, svraštělý a slizký. Když jste na něj při vybírání brambor ze země narazili, odhodili jste ho, protože by si na něm nikdo nepochutnal. Ve chvíli, kdy sedíte u svátečního stolu, leží v mrazivém poli daleko od vřelosti štědrovečerní hostiny. Sám však je v jistém smyslu středem této vřelosti.