20. 7. 2021
„Víc než deset let mám problém s alergií či fobií na zvuky. Před naším domem je víceúčelové hřiště a diskotéka. Když jsem se sem jako mladá dvacetiletá holka přestěhovala, vůbec mi to nevadilo, sama jsem na tu diskotéku chodila. Jenže najednou asi ve 37 letech mi vše začalo vadit. Hřiště se zrekonstruovalo a začaly na něm fotbalové zápasy, takže bylo využité od rána do deseti večer a poté ještě křik na zahrádce. Dunění z diskotéky i přes zavřená okna do šesti do rána,“ napsala do redakce Monika.
Většina z nás Monice rozumí: na zeměkouli se sedmi miliardami lidí je hluku zkrátka moc a víc nebo míň obtěžuje většinu západního světa. Příležitostné řešení samozřejmě nabízejí špunty do uší, polštář přes hlavu nebo útěk do lesa, ale pro dlouhodobější užívání jsou nepraktické. Navíc můžou přinášet paradoxní účinky, protože na čím tišší prostředí si člověk zvykne, tím víc ho pak může obtěžovat to hlasité.
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné