V dětství byla moje matka vždy až moc starostlivá, řešila za mě hodně věcí a já nedokázala nic udělat za sebe, napsala nám do redakce čtyřiadvacetiletá Eliška. Pak na mě byla ale naštvaná, že něco nezvládnu sama, třeba když jsem v patnácti málem nedokázala odejít na internát. Někdy okolo dvaceti mi došlo, jak moc mi tím ztížila život, a přišla na mě fáze, kdy jsem pomalu matku nechtěla ani vidět. Za nějakou dobu jsme si o tom ale promluvily a začaly pracovat na nápravě a lepším nastavení hranic. Náš vztah se velmi zlepšil.