Poradna

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat poslat svůj dotaz.

Bojím se, že když mu o svých citech řeknu, rozebereme to a já se budu cítit prázdná.

Každý občas potřebuje, aby se o něj někdo staral. Kdy je toho už příliš?

Myslím si o sobě, že jsem docela v pohodě. Ale jen do chvíle, kdy se věci začnou komplikovat.

Někdy se cítím strašně opuštěná. Moc bych si přála k někomu patřit, tvořit pár, být spolu v dobrém i zlém.

Naštvanost se může stát vaším hnacím motorem. Začněte po malých krůčcích.

Racionální a logická pro a proti mohou zakrývat vaše skutečné potřeby.

Mnohem snadnější než odpustit je věci prostě přijmout. Takové, jaké byly, takové, jaké jsou. A pak jít dál.

Dobrý den, je mi 57 let. Žijeme v domě s manželem a mými rodiči. Maminka se vzhledem ke sv…

Dobrý den, mám myslím velmi dobrého psychoterapeuta. Chodím k němu tři roky. Ani nedokážu …

Dobrý den, je mi 22 let. Právě je to půl roku, co mi zemřela maminka. Možná si řeknete, že…

Dobrý den, jsem úspěšná studentka vysoké školy, nikdy jsem nekouřila, jsem abstinent, nikd…

Dobrý den, vynasnažím se být stručná, ale možná budu trochu zmatená. Mám manžela, tři …

  • strana 1 ze 7

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.