Poradna

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat poslat svůj dotaz.

Někdy je sen jako dopis od soudu: chodí znovu a znovu, dokud ho nepřijmeme.

Moje tvůrčí práce mě těšila, přítel ji ale vytrvale shazoval. Ztratila jsem se v tom.

Realita pro mě nikdy nebyla dost zajímavá, radši jsem žila ve svém světě. Ale začínám cítit prázdnotu.

Potřebuju si vyléčit rány z dětství, bojím se ale konfrontace s matkou.

Bojím se, že když mu o svých citech řeknu, rozebereme to a já se budu cítit prázdná.

Každý občas potřebuje, aby se o něj někdo staral. Kdy je toho už příliš?

Myslím si o sobě, že jsem docela v pohodě. Ale jen do chvíle, kdy se věci začnou komplikovat.

Někdy se cítím strašně opuštěná. Moc bych si přála k někomu patřit, tvořit pár, být spolu v dobrém i zlém.

Naštvanost se může stát vaším hnacím motorem. Začněte po malých krůčcích.

Racionální a logická pro a proti mohou zakrývat vaše skutečné potřeby.

Mnohem snadnější než odpustit je věci prostě přijmout. Takové, jaké byly, takové, jaké jsou. A pak jít dál.

Dobrý den, je mi 57 let. Žijeme v domě s manželem a mými rodiči. Maminka se vzhledem ke sv…

  • strana 1 ze 7

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.