Poradna

Pokud máte aktivní předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.

Daří se mi docela dobře, ale mám pocit, že to na světě jen tak doklepávám.

Chci žít hlavně pro sebe, ne pro ostatní, ale zároveň toužím po uznání a ocenění.

Skoro nikdy si nepamatuju, co se mi zdálo. Připadám si ochuzený o kus své duše.

Prožitky sjednocujícího vědomí nejsou vyhrazeny jen mystikům.

Partnerova matka mě nesnáší a já s tím nic nenadělám. Jak můžu zpracovat svoje emoce?

Jak se smířit s tím, že mi nejspíš nikdy nikdo neřekne mami?

Před sebejistými ženami uhýbám, u jiných potřebuji mít převahu.

Nikdo mi nikdy nerozuměl, a tak jsem si kolem sebe vybudoval neprostupnou zeď.

Stačí zapnout televizi a je mi zle. Ze stavu světa, hamižných a nenažraných lidí, konzumní společnosti.

Někdy je sen jako dopis od soudu: chodí znovu a znovu, dokud ho nepřijmeme.

Moje tvůrčí práce mě těšila, přítel ji ale vytrvale shazoval. Ztratila jsem se v tom.

Realita pro mě nikdy nebyla dost zajímavá, radši jsem žila ve svém světě. Ale začínám cítit prázdnotu.

  • strana 1 ze 7

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte aktivní předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.