Dobrý den,
je mi 20 let a chtěla bych poradit. Bydlím na statku se svou mamkou, sestrou a babičkou (matka mé matky).
V roce 2011 zemřel dědeček, který tu s námi bydlel. A minulý rok zemřel na rakovinu i můj táta. Dvě operace nádoru na mozku prožil už v roce 2007, po kterých také ochrnul. Ale tentokrát to bylo neléčitelné. Během měsíce se vše strašně zhoršilo, po pádu v koupelně byl týden v nemocnici. Pak jsme si ho vzali domů do domácího hospicu. Měsíc jsme se o něj 24 hodin denně starali. Jeho přáním bylo zemřít doma a to jsme mu chtěli splnit, byli jsme u něho a drželi za ruce, když umíral.
Při plánování pohřbu jsme zjistily, že babička a její dvě další dcery (mé tety) jezdí po příbuzných (ne z otcovy strany) a cpou jim do hlavy, aby nešli na pohřeb, a řeší, že jak jsme si já se ségrou a mamkou vůbec mohly dovolit vzít mého tátu domů a starat se o něj. Teď se každý den moje mamka s babičkou hádají. Zjistily jsme, že babička si to vše nahrává na diktafon a když pak jede k příbuzným, tak jim ty nahrávky pouští a říká jim, že ji týráme, že jí bereme důchod a nemá pak ani na jídlo. Pak ale přijede domů a dělá, jako by se nic nestalo.
Celou rodinu (z mamčiny strany) tak poštvává proti nám. Na mě a na sestru se zlobí, že pobíráme sirotčí důchod. Mamce vyhrožuje, že ji uškrtí, a že to měla udělat hned, jak se narodila. Mamka je teď také nemocná a už tady na ten celý statek nestačí. Chceme to tu prodat, ale babička zase dělá zle a snaží se to vše zničit. Zajímalo by mě, proč to vše dělá?
Michaela
Názor odborníka
Milá Michaelo,
děkuji za váš dotaz. V průběhu jeho čtení jsem automaticky začala přemýšlet, jaké by bylo možné řešení této situace, vy ale v závěru pokládáte zcela jinou otázku. Zajímá vás, proč se babička takto chová. Proto začnu tím, na co se ptáte.
Napadá mě, že nejde jen o to zjistit, proč to všechno dělá, ale asi je váš dopis zároveň vyjádřením lítosti a zklamání nad tím, že vám blízký člověk takovým způsobem škodí a zraňuje vás, možná potřebujete ujištění, že váš pohled na to, co se odehrává, je správný. Je mi moc líto, že takovou situaci zažíváte.
Nepíšete, jaké jste měla vy a hlavně vaše maminka vztahy s babičkou předtím, než nastaly popisované problémy, zda se jedná o výraznou změnu chování, nebo je to vygradování dlouhodobých nedorozumění a problémů. Příčin a vysvětlení takového chování může být mnoho, a to jak z psychologického hlediska, tak i možných psychických poruch.
Z mého pohledu může být pro vás přínosnější zaměření pozornosti na sebe, zamyšlení se, jakým způsobem vás celá tato situace ovlivňuje, co se vám jeví jako nejzásadnější, co ve vás babiččina obvinění vyvolávají a jak na to reagujete. V první řadě bych vás chtěla podpořit v aktivním přístupu k problému. Pokud situaci vnímáte jako nespravedlivou a babička poškozuje vaše vztahy s přibuzenstvem, můžete se proti tomu bránit a poskytnout rodině svůj pohled, zeptat se na jejich názor, poprosit o podporu.
Další věc, která mě napadá a jeví se mi jako důležitá, je to, abyste vy nepřebírala zodpovědnost za to, co se odehrává mezi maminkou a babičkou. Umím si představit, že je pro vás těžké se na to dívat, obzvlášť, když žijete společně v jednom domě a zřejmě jste přímo vtažená do děje, ale je dobré si položit otázku, kde končí vaše kompetence a zda je ve vaší moci něco z toho změnit. Občas si rodiče se svými problémy neví rady a mají od dětí příliš velké očekávání.
Pokud se na to cítíte, můžete mamince poskytovat oporu, můžete ji navrhnout řešení a povzbudit ke konstruktivnímu jednání, poskytnout konkrétní pomoc, ale zároveň nezapomínejte, že každý dospělý člověk je zodpovědný sam za sebe, svůj život a rozhodnutí. Tu zodpovědnost chápu také jako starost nejen o ostatní, ale i o sebe sama, své emoce a naplňování svých potřeb. Je nezbytné, abyste v té celé situaci myslela i na sebe.
Držím vám palce a pokud budete potřebovat pomoc, neváhejte si o ní říct.
S přáním všeho dobrého,
Agata Čadková
Pomohl vám článek?
