Dobrý den,
už od svých jedenácti let mám panický strach z růstu. Patřím do rodiny ''žiraf'', to znamená, že všichni v naší rodině jsou vysocí. Jenže já nikdy nechtěla být vysoká. Přečetla jsem snad už tisíce článků o růstu a vývoji dítěte, pokaždé psali něco jiného, např.: růst u dívek se zastavuje po první menstruaci, po osmnáctém roku, po patnáctém atd.
Tolik informací se začalo hrnout do mé hlavy, že vlastně ani nevím, čemu věřím víc. Každý den se měřím, jestli jsem jen o milimetr neporostla! Usilovně věřím v to, že už nerostu a zůstanu malá. Bude mi patnáct, menstruaci jsem dostala poměrně brzo (v jedenácti) a také jsem se začala ve velmi mladém věku rychle vyvíjet.
Ostatní dívky v mém věku ze třídy s pubertou začaly později a já si pořád říkám, že když už jsem začala tak brzo, už to musí skončit. Z babiččiny strany jsou všechny babičky, maminky, sestry, sestřenice atd. poměrně malé. A proto doufám, že jsem zdělila geny více po babičce a už nevyrostu. Opravdu mě tento problém denodenně posílá na dno mých sil. Mám panickou hrůzu, když někdo řekne slovo výška nebo nějaký výškový údaj.
Někde jsem četla, že když člověk veří, může dosáhnout všeho. A tak věřím a věřím, ale zdá se, že to nefunguje. Tento problém začal i z důvodu, že jsem se zajímala o Japonsko a chtěla jsem vždy japonského přítele. A v Japonsku je většina Japonek malých. Prostě bych nechtěla ''trčet'' z davu.
Děkuji za pomoc a odpověď.
Ayumi
Názor odborníka
Dobrý den, Ayumi,
děkuji, že jste se rozhodla na nás obrátit. Z vašeho dopisu mám tak trochu pocit, že svádíte marný a předem prohraný boj. Jak jste správně poznamenala, výška vaší postavy je záležitost geneticky daná a tudíž ji nemůžete nijak ovlivnit. Bohužel se to dopředu ani nedá přesně odhadnout, někteří lidé se „vytáhnou“ v pubertě, jiní až v adolescenci. Tak jako tak, nic s tím nenaděláte.
Nicméně to neznamená, že nemůžete dělat něco s přístupem ke svému vlastnímu tělu. Zdá se mi, že problém nemusí ani tak být vaše skutečná tělesná výška, ale to, jak ji sama ve vztahu k sobě hodnotíte. To, co je z jednoho úhlu pohledu nevýhoda, může být z jiného úhlu přednost. Jsem si jistý, že speciálně v dnešní době žije na světě spousta dívek, které by chtěly být vysoké, například proto, aby se mohly přiblížit svým idolům – modelkám. Nebo třeba proto, že je to výhoda v řadě sportů. A těch „PRO“ vymyslíte sama určitě víc.
Má rada tedy zní – zkuste zapracovat na tom, abyste se měla ráda taková, jaká jste. Můžete začít třeba tím, že si zkusíte všímat toho, co se vám na sobě líbí, i když by to na začátku mohl být jen malinkatý kousek vašeho těla. A nejde jen o tělo. Můžete si zkusit všímat všeho, co je na vás pěkné, jako na člověku. Jaké vlastnosti nebo schopnosti si u sebe ceníte. Pokud máte odvahu, můžete se dokonce zeptat blízkých lidí ze svého okolí, co se jim na vás nejvíce líbí nebo co na vás oceňují.
A pokud by to nešlo, nezoufejte si a zkuste ve svém okolí kontaktovat psychologa a domluvit si schůzku. Je to častý problém, který je psychoterapií zvládnutelný. Obzvláště ve věku, ve kterém jste, je málokdo spokojený s tím, jak vypadá. Z vlastní zkušenosti vás můžu uklidnit, že toto nelehké období hledání sebe sama brzy skončí.
Na závěr si neodpustím jednu myšlenku, kterou kdysi řekl Jan Werich. Doufám, že ji nezkomolím – „Když už člověk jednou je, tak má koukat aby byl. A když kouká aby byl a je, tak má být to, co je, a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.“
s pozdravem,
Ondřej Novák
