Téma k poslechu: Co se životem
Vyberte si své téma Předplatné

Chybí mi pevný bod: Soustřeďte se na to, co zrovna děláte.

22. 1. 2014

Dobrý den,

moc nevím, jak bych popsala, co mě trápí, ale když to odsunu do pozadí, o to silněji se to projeví ve „spánku“.

Sny jsou často tak živé, že bych je mohla považovat za realitu. Jsem si při nich asi z části vědoma, že sním, protože v noci normálně otevřu oči, jdu naprosto probuzená otevřít okno, když je horko, a pak pokračovat v „promítání“.

Po hodině třeba sáhnu po pití, podívám se, jestli nepřišla sms, kolik je hodin, pak jdu okno zavřít. Mezi těmi přestávkami spím. Z těchto snů pak zůstanou detailní vzpomínky, jak z normálního života.

Můj problém je, že během dne vystřídám několik pohledů na život, vlastností, zásad, to čemu věřím, nálad… Jako bych jen plavala na moři a pokaždé se zachytila jiné bedny, ale skutečný pevný bod chybí. Např. člověk, kterého mám ráda a týden ho nevidím, už nevím „kdo“ je. Jakoby pouto trvalo jen v tu dobu, co je v „zorném poli“.

Nevím, kdy to začalo, nedokážu se vžít do sebe před třeba rokem. Když si od sebe něco přečtu, jako by to psal někdo, čí pohnutky nejsem schopná pochopit. Možná je to vrozené, ale chtěla bych umět normálně žít, nebo se alespoň nějak ukotvit. Co ty změny vyvolává, to netuším, zdánlivě nic.

Chtěla jsem navštívit psychologa, ale je dost možné, že bych v tu chvíli neměla co říct. A když, rychle ztratím kontext a není téměř v mých silách popsat, co mi vlastně je. Když jsem začala psát, měla jsem jasnou vizi a hnal mě strach, teď mám opět pocit, že jen zveličuji a jsem naprosto v pořádku.

Děkuji za případnou radu.

Lucka

Názor odborníka


Milá Lucko,

po přečtení vašeho dotazu mi přišla na mysl tato slova: probuzená sebereflexe, bolestné sebeuvědomování, odcizení sama sobě.

Trochu to odlehčím, kdybyste se svěřila nějakému praktikujícímu buddhistovi, okamžitě zaplesá a bude vás směrovat do nejbližšího meditačního centra, případně vám doporučí pár knih na toto téma. Proč? Protože buddhistická nauka vychází z toho, že obsahy naší mysli jsou pomíjívé, neustále se mění.  I filosof fenomenolog by moudře pokýval hlavou a prohlásil, že naše vědomí je neustále konfrontováno s proudem prožitků, které mají mají měnící formu. Stálé jsou pouze jejich podstaty, které nelze poznat. I existencialista by s vámi souhlasil a dodal, že člověk je bytost nadaná vědomím, kterou charakterizuje neustálá úzkost z existence a její vrženosti / bytí ve světě.   

Tolik zjednodušený pokus o zařazení vašich myšlenek do širšího kontextu. Nicméně jde o to, že vás trápí ta neustálá změna, necítíte se dobře, v tomto neustále se měnícím světě. Píšete, že vás trápí, když si uvědomujete, jak rychle se u vás mění názory či myšlenky. Netuším, jaký máte vztah s rodiči, jsou-li pro vás oporou, zkuste se jich zeptat, jestli i oni ve vašich letech řešili podobné problémy? Pokud máte dobrý vztah s tetou nebo s prarodiči, zeptejte se i jich. Negarantuji vám, že dostanete uspokojivou odpověď typu „jo, holka, to jsem ve tvých letech řešila úplně to samé, to máš po mně.“ Je to pokus o aktivní řešení situace, který může vyjít nebo ne. Možná se dovíte, že měli podobnou zkušenost, což by vám mohlo přinést úlevu.

Další možností je si tyto názory zapisovat, a pak zpětně hledat, zda lze vysledovat, proč jste ten který názor nebo soud změnila. Nacházíte nový úhel pohledu? Lze tam najít nějakou podobnost, co je spojuje, nějaký typický vzorec? Jako vedou všechny cesty do Říma, i naše myšlenky vedou… k podstatě. Chceme přijít věcem na kloub, proč to je, jak to je. Uchopit skutečnosti kolem nás i to, co se v nás děje. Naše myšlenky jsou jako stavební kameny, napadne vás myšlenka nebo názor A, který ale za nějakou dobu  vystřídá postoj B, protože se na věc podíváme z jiného úhlu nebo jsme se mezitím dozvěděli novou informaci. Bez A by nebylo B. Takže další myšlenky rozvíjí původní názor, vymezuje se vůči němu, dostáváte se dál, díváte se na skutečnost jinak. Nacházíte nový úhel pohledu, nový vztažný bod. Tvůrčí myšlení i terapie jsou právě mj. o hledání jiného úhlu; v prvním případě o neobvyklé řešení problému v druhém případě o jiný pohled na sebe nebo určitý problém.

Když vám člověk, kterého nevidíte týden, zmizí ze života, jakoby neexistoval, zkuste si představit, jak by to mělo být jinak? Nemůžeme s našimi blízkými být v ustavičném kontaktu. Je to přirozené, že naše setkání trvají v řádu hodin a pak se každý vracíme domů, do svých životů, setkáváme s dalšími lidmi, trávíme čas s rodinou, sami, v práci…

Váš příměr s plavbou po moři ve mně evokuje paralelu s citátem C. G. Junga, který prohlásil, že naše vědomí je jako loďka na moři nevědomí. Snad není třeba dále rozvádět. I ve slavné Odysseově cestě měli plavci nejednou pocit, že neví, kudy a kam se plaví, leč vracet se nechtěli, a tak jim nezbývalo, než veslovat dál a dál, i když  nevěděli, kam se dostanou.

Píšete, že jste přemýšlela o konzultaci s  psychologem – ale pak jste to vzdala. Takže váš nápad, zcela jisté prospěšný, jste si sama rozmluvila. Když se na sebe podíváte, sama sebe přesvědčíte, že vám nic není. Zrovna tak shazujete i tento dotaz. Přečtěte si ho znova, jasně v něm popisujete, co vám je, co vás trápí. důvěřujte si i v tomto momentě, když se jedná o popis vašeho trápení, protože i tohle si pak dokážete vymluvit. Jakoby ve vás byl hlas, který volá o pomoc a zároveň se ozval jiný hlas, který toto volání rozebere a utne s tím, že se nic neděje. Pracujte i se svými sny, jen jste zmínila, že problémy, které odsunete, se pak objeví během spánku.  I tam může ležet nějaký klíč k pochopení toho, co teď prožíváte nebo něco, co vás posune dál. Sny jsou poměrně nevyužívaným zdrojem sebepoznání. Chcete-li je využít a pokusit se pochopit, co vám říkají, i na psychologii.cz najdete články o tom, jak ke snům přistupovat.

Důležité je, abyste jednala. Je možné, že i vás samotnou napadne nějaký další způsob, že  si najdete svoji vlastní cestu, jak toto pro vás nelehké období ustát. Ukotvit se vám pomůže prosté soustředění na přítomný okamžik. Soustřeďte se na to, co zrovna děláte.  

Co by dále mohlo pomoci? Meditace, terapie, důvěrné rozhovory o sobě s někým vám blízkým. Doporučuji nějaký pevný bod ve formě vztahu, ať už terapeutického nebo s někým, kdo ví, co řešíte, čím procházíte. Důležité je, že abyste cítila, že vás tento člověk vás přijímá jako celou bytost, nehodnotí vaše názory, že je vám s ním dobře a cítíte se bezpečně. V oblasti psychoterapie platilo, že důraz na vztah je stěžejní především v rogersovské terapii (psychoterapii zaměřené na člověka), ale v současně době je tento požadavek přirozenou součástí přístupu většiny terapeutů.

Přeji vám mnoho zdaru, ať už budete svůj pevný bod hledat sama nebo v rámci psychoterapeutického vztahu. Věřím, že se vám podaří nalézt životní ukotvení a objevit vnitřní radost.

 

Marta Helingerová

Diskuse 0

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.