Dobrý den.
Moje máma se před dvěma lety rozvedla a přestěhovala se do domu svých prarodičů. Je to opravdu velký dům, kde si vybudovala samostatný byt. Babičce je 83 let, dědovi je 93 let. Oba byli až do nedávna zdraví, jak po fyzické stránce, tak po mentální.
Babička však před necelým rokem onemocněla, byla půl roku v nemocnici a nyní se již velmi těžce pohybuje a není schopná se sama o sebe postarat. Přestavěli jsme tedy přízemí domu na bezbariérové, aby tam babička s dědou mohli mít své bydlení a mohli žít plnohodnotný život.
Babička i máma spolu velmi dobře vycházejí. Problém je ale s dědou. Jeho chování de facto šikana. Neustále chce po mámě peníze (opravdu nehorázné částky) za to, že bydlí v tom domě. Ona přitom platí za dům veškeré poplatky, nakupuje a vaří pro všechny, o všechno se stará.
On všechnu tuto práci bere automaticky, vždy měl tento servis od babičky, a ještě je na všechny opravdu zlý. Příklad jeho chování: vzal mámě domácí sušák na prádlo a vyhodil ho s tím, že doma se prádlo sušit nebude, že to má máma věšet na zahradu (je podzim, chladno a sychravo).
Často také vyhrožuje, že na nás zavolá sociálku, že ho týráme. Přitom má život, o kterém si mnoho seniorů může nechat jen zdát. Mám starost o mámu, nevím jak dlouho toto bude schopna zvládat. Já se jí snažím pomáhat, ale také to nemohu dělat stále. Odstěhovat se nechce kvůli babičce. Ta již takhle velmi špatně dědu snáší.
Přivítám každou radu. Děkuji.
Kristina
Názor odborníka
Dobrý den, Kristino,
díky za důvěru a váš dotaz. Předně chci ocenit vaši starost o mámu a rodinu obecně. Je dobře, že hledáte možnosti a chcete mámě pomoci. Zřejmě tušíte, že je něco, co je možné udělat. Nebo jak mámu v takovéto situaci podpořit.
V prvé řadě chci zdůraznit, že každodenní péče o osobu blízkou je velmi náročná a vyčerpávající záležitost. A byť se jedná o dobrovolný akt vůči člověku, kterého máme rádi či ho dokonce milujeme, nemění to nic na tom, že je to těžké a pokud to trvá dlouho, může nám to negativně zasáhnout do života.
Je všeobecně známo, že v případě péče o rodiče je dobré hledat podporu a nebýt na to sám/sama. Je také jasné, že podobná situace vždy do určité míry zasáhne rodinu a rodinné vztahy. Navíc společné soužití generací samo o sobě přináší řadu problémů, o kterých je třeba mluvit a které je dobré řešit. To je ovšem možné pouze za předpokladu, že obě strany chtějí.
Rozumím tomu, že situace s vaším dědou je složitá a pro všechny těžká. Myslím si, že je třeba na tomto místě upozornit na fakt, že pokud je vašemu dědovi 93 let, nelze u něj očekávat zlepšení v podobě jiného chování vůči rodině, naopak. A zároveň mě k tomu napadá, že vaše máma má svůj život a své potřeby, které jsou pro ni důležité a na které má pochopitelně právo. To je sice nelehká situace, ale jistě zvládnutelná.
V prvé řadě bych se zaměřila na tzv. „šikanu“ ze strany vašeho dědy. Je otázkou, zda se děda podobně choval vždy a je to jen horší. Nebo jsou podobné excesy v jeho chování nové? Máte‑li pocit, že je to hodně jiné a pro vás opravdu těžko zvládnutelné, uvažovala bych o konzultaci s psychiatrem.
Ale zpět k vaší máme. Píšete, že byl zvyklý na servis ze strany babičky a bere to tudíž jako absolutní samozřejmost. Záleží na tom, zda vaše máma chce dědovi tento servis i nadále poskytovat. Pokud ano, je jejím právem stanovit si vlastní pravidla a hranice, které si přeje dodržovat. A má právo je po druhých vyžadovat.
Chci tím říci, že sice nemůžeme měnit druhé lidi a jejich chování, ale můžeme měnit naše reakce na ně. Tedy vaše máma může reagovat na dědu a jeho výpady vůči ní více asertivně. To ovšem předpokládá, že ví sama, co chce. Tedy například chce mít doma sušák na prádlo, protože prádlo je její zodpovědnost. Je třeba dát dědovi jednoznačně a důrazně najevo, že ten sušák na prádlo v domě bude, protože ho ke své práci potřebuje. Je třeba respektovat a chápat dědovu nevůli, ale stát si důsledně za svým.
Nicméně je jasné, že je třeba hodně sil na to si podobné rozhodnutí ustát a prosadit. A netýká se to jistě jen sušáku na prádlo. Jako podporu bych v takovém případě využila čas pro sebe, ať už strávený relaxací, cvičením, spánkem, povídáním s kamarádkami nebo konzultací s psychologem či psychoterapeutem. Cokoliv vám dobije baterky a pomůže relaxovat je užitečné a žádoucí. Na to je ovšem třeba prostor a čas. Sem směřuje moje další inspirace.
Na místě vaší mámy bych se zaměřila na to, zda je možné a jak dlouho starat se o babičku s dědou sama pouze s vaší pomocí? Je to jistě časově i energeticky náročné. Proto bych doporučovala hledat podporu ze strany profesionálů a služeb, které jsou k těmto účelům zřízeny. Řešením pro vás může být pečovatelská služba či odlehčovací služba (terénní, pobytová).
Odlehčovací služba je určena lidem se sníženou soběstačností s cílem zajistit kvalitní péči vycházející z jejich potřeb a zvyklostí. Jejím cílem je zajistit blízkým osobám prostor pro odpočinek. Každé město má jiné možnosti a jinou nabídku podobných služeb, doporučuji se poptat na městském úřadě či v pobočce místní charity či další podobné služby.
Jsem si jistá, že pomoc v této podobě umožní vaší mámě získat více prostoru pro sebe a lépe pak zvládat zátěž, která je v podobných rodinných situacích běžná. Umožní navíc dále udržet dobré vztahy s babičkou a starat se kvalitně o rodiče i nadále.
Podpořte vaši mámu v tom, aby na to nebyla sama! Hledejte podporu profesionálů. Přeji hodně sil.
Se srdečným pozdravem
Kateřina Vrtělová
