Dobrý den,
byl jsem šťastný, sebejistý, usměvavý, sportovně i společensky aktivní. Neměl jsem problém vést konverzaci s kýmkoliv k různým tématům. Vždy jsem měl rád pestrou společnost a protože se nepohybuji pouze v mužském prostředí, stává se mi, že mi ženy často nadbíhají. Kdysi jsem toho plně využíval, dnes mi to lichotí, ale již dvacet let jsou jejich snahy liché. Tehdy jsem potkal svojí ženu. Zamilovali jsme se a založili jsme rodinu. Narodila se nám dcera a po třinácti letech i syn. Oba máme pěknou práci a žijeme více než standardně. Spokojený život občas narušily drobné neshody. Všichni nás vnímají jako spokojené a šťastné.
Je to rok, co jsem náhodou dostal zvláštní, ale jasný podnět. Myslel jsem, že je to nějaký omyl. Chvíli to trvalo, než jsem si vše podrobně a v tichosti ověřil. Omyl to nebyl – moje žena měla milence. Nebyl to flirt, ale osm let trvající paralelní vztah. Zjistil jsem věci, o kterých jsem ani netušil, že jsou zjistitelné. Když jsem jí řekl, co všechno vím, byla zaskočená a zdrcená. Nechápala, jaké podrobnosti jsem se dozvěděl. Po bouřlivé rozpravě se jí možná i ulevilo. Svůj vedlejší vztah ukončila a ujišťovala mě, že chce být se mnou a že mě stále miluje. Zůstali jsme spolu, ale náš dosavadní život se sesypal. Po roce mám pocit, že naše manželství drží na niti. Oba jsme plní obav a chodíme po špičkách. Přesto, že ji miluji, vytratila se veškerá moje důvěra. Stal jsem se zamlklým a paranoidním člověkem. Již rok jsem někdo jiný. Denně se ptám, co jsem udělal špatně.
Ivan
Názor odborníka
Vážený Ivane,
na svou otázku možná jednoduchou odpověď neobjevíte, i když se tím zcela pochopitelně trápíte. Blízké vztahy mezi lidmi fungují složitěji, než aby šlo najít jednoduché příčiny nevratných změn. Co tedy s tím? Píšete o ztrátě vaší důvěry vůči své ženě. To je v takové situaci přirozený a zákonitý pocit, podobně jako sebezpytování, pochyby, pocit ztráty jistoty a pevnosti, sebedůvěry, zmatek i nové hledání. Potíž je v tom, že vztahová důvěra může rychle zmizet, ale zpravidla dlouho narůstá. To předpokládá dostatek trpělivosti i silné vědomí závazku a smyslu; vědět, že vám vaše manželství stále stojí za to. Pomoci k tomu může několik ne zcela snadných kroků.
Tím prvním je porozumění důvodům a okolnostem (ne jedné příčině!), které vedly vaši manželku k paralelnímu vztahu a životu ve lži. Zcela jistě se netýkají jen jí, ale vás obou a vašeho tehdejšího vztahu. Jako jedno z možných vysvětlení mě napadá třeba potřeba vyvážit stabilitu a spokojenost nadstandardního života v manželství určitou mírou nejistoty a napětí nebo vyústění nějaké plíživé partnerské krize. Odpověď ale zkuste spíše hledat spolu, případně s podporou párového terapeuta. Dalším, nelehkým krokem pak bude přijetí změny situace a stavu: váš původní, „starý“ vztah skončil, teď jste oba jiní lidé, kteří se ještě příliš neznají a zkouší budovat vztah nový (zatím v přechodném období). K tomu je dobré využít nějakého rituálu přechodu: váš starý vztah pohřbít, oplakat a sobě i své ženě odpustit. To bývá často nejtvrdším oříškem.
Když se vám oba předchozí kroky zdárně povedou, včetně oboustranného odpuštění, máte z poloviny vyhráno. Pak přijde na řadu třetí krok, zvážit, zda a proč s tímto „novým“ člověkem začít budovat nový partnerský vztah. Co vám to může přinést i vzít, zda tomuto vztahu chcete věnovat svou životní energii, dát mu nový smysl. To je klíčové rozhodnutí. Pokud ho uděláte, máte před sebou čtvrtý a poslední krok, spíše etapu. Začít se věnovat přítomnosti a nové budoucnosti s „novým partnerem“. Přeji vám oběma, ať jste schopni tu nit přestřihnout, abyste mohli začít s pevnějším poutem.
S úctou,
Zbyšek Mohaupt
