Po změně školy se dcera chová divně. Na základní škole vyhazovala předměty z okna (zrcadlo, pet láhev) a výsledek byla trojka z chování. Nyní je na učilišti, kde má za sebou útěk ze školy.
Když dostala zákaz jet k babičce, tak mi napsala na mobil SMS, že je všude dobře a doma nejhůř a přes zákaz utekla s tím, že se nevrátí. Je agresivní a zlá. Samotnou od sebe ji nenapadne pomoct s úklidem. Stále dokazuje, jak mě a manžela nesnáší – i svého bratra, kterému je deset let. Sama nevím, kde jsem udělal chybu.
U psychologa jsme byli po prvním incidentu na základní škole, ale k ničemu to nevedlo. Teď už bych ji tam ani nedostala. Chovala jsem se myslím jako máma správně, ale ona se cítí ublížená, když něco provede a zvýší se na ni hlas.
Nyní po ní raději nechci žádnou práci a nic jí nenařizuji, ale to přesně dcera chce. Nevím, jak na ni a jak jí dokázat, že nás potřebuje. Nechci, aby se útěk opakoval, i když byl jenom k babičce. Chce život bez práce, ale není přeci na tom nic, když chci, aby se mé děti podílely na úklidu domácnosti (nebo spíš uklízely po sobě), aby se učily a neseděly celý den u PC.
Mám strach, že uteče znovu a ublíží sobě i nám. Babičky si myslí, že byla zvyklá vše mít a chce víc a nechce žádné zákazy.
Nejsem spisovatel, tak nevím, jestli jsem svůj problém popsala dobře. Poradíte mi, prosím. A chci se ještě zeptat, jestli vám můžu napsat na mail, kdybych potřebovala. Do poradny jí asi nedostanu.
Děkuji, Martina
máma
Názor odborníka
Dobrý den, Martino.
Děkuji za váš dotaz, je z něj opravdu znát, že situace u vás doma je velmi napjatá a že to nemáte lehké. Hned na začátku mluvíte o tom, že po změně školy se dcera chová divně, možná je to velmi důležitá informace. Nicméně nevím, jak se chovala předtím, o jakou změnu se jedná – zda přechod ze ZŠ na SŠ, nebo přechod na jinou ZŠ apod. Každá změna chování, která se objeví po nějaké životní změně, kterou jistě změna školy je, může vycházet z problémů s adaptací, respektive se zvykáním si na novou situaci.
Začarovaný kruh
Chování vaší dcery může vycházet z různých příčin, rozhodně ale za ním stojí to, že se v životě necítí dobře, není šťastná a spokojená. Může to být třeba proto, že jí někdy někdo ubližoval nebo ubližuje (např. ve škole), že se cítí osamělá, že jí chybí pozornost a přijetí, že není spokojená sama se sebou apod. Nepíšete, kolik je dceři let, ale pokud se nachází v období dospívání, pak každá nespokojenost nebo trápení je navíc umocněna velkou citlivostí. Zkrátka dceři něco chybí, něčím se trápí a vůbec nemusí být vidět, proč. Je to vlastně takový začarovaný kruh. Dcera se cítí špatně, chová se tedy „zle“ k druhým, ti na ni „zle“ reagují, ona se cítí ještě hůř, což ji utvrzuje v tom, že je nešťastná.
Z toho kruhu je velmi těžké vystoupit a troufám si říct, že pokud trvá delší dobu, je opravdu na místě odborná pomoc. Pokud dcera odmítá někam docházet, máte možnost se jít poradit někam sama. Aby vám mohl někdo skutečně poradit, potřebuje určitě více informací o rodině, vztazích, dceřině životě, o tom, jak na její chování reagujete apod.
Odkud může přijít změna?
Každopádně asi nelze čekat, že první krok udělá dcera. Možná má pocit, že je celý svět proti ní a nemá motivaci jít vstříc k lidem. Samozřejmě chápu, že pro vás je situace velmi těžká a není snadné na negativní chování reagovat pozitivně. Nicméně změna ve vašich reakcích a chování jistě vyvolá u dcery otázky, které mohou pomoci v tom, aby si uvědomila, že jsou i jiné varianty chování. Napadá mne například to, že na dceřino chování můžete zkusit reagovat otázkou po tom, co ji trápí nebo co by jí pomohlo, aby se cítila lépe.
Ale skutečně se mi velmi těžko dávají rady, protože pro pochopení situace ve vaší rodině a pro pochopení dceřina chování mám velmi málo informací a slyším vše jen z jedné strany. Jistě by více pomohlo, kdybyste se obrátila na odborníka osobně a případně, pokud by se mohla zapojit celá rodina, zkusila rodinnou terapii. To je vlastně terapie založená na tom, že se pracuje s úhly pohledu všech členů rodiny a hledají se společné cesty k tomu, aby všichni byli spokojenější. Rodinnou terapii poskytují bezplatně například Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy, tu svou si můžete vyhledat na internetu podle místa bydliště. Nebo si můžete vybrat odborníka na stránkách Psychologie.cz.
Co dceři chybí?
Zastávám názor, že žádný člověk není skutečně zlý, jen se zle chová a to proto, že se cítí špatně a že se někdy někdo choval zle k němu. A myslím, že v tom je velká naděje na zlepšení, dá se to řešit, dá se s tím pracovat. Je to ale dlouhodobá práce, která vyžaduje energii a čas celé rodiny. Rodina je systém, který velmi zásadně vytváří a ovlivňuje chování každého člena rodiny, proto si myslím, že ve vašem případě je vhodná právě rodinná terapie. Dceřin útěk k babičce ukazuje na to, že jí doma něco chybí, možná je to něco, o co si neumí říct a vás by to ani nenapadlo, možná je to o potřebě bezpodmínečného přijetí, tedy o pocitu, že ať se děje cokoli, vždy bude cítit, že jste na její straně. Často je to hlavně o problému v komunikaci, o tom, že každý vyjadřuje své pocity, přání a potřeby jinak a ten druhý tomu nemusí správně porozumět.
Samozřejmě příčina dceřina chování může být někde mimo rodinu, třeba právě ve škole nebo v oblasti, která je v dospívání nová – ve vztazích s chlapci. Určitě vám doporučuji s dcerou pravidelně mluvit o tom, jak se jí daří, jak se má ve škole a jak vychází se spolužáky, s chlapci, jestli ji něco trápí, jestli jí něco chybí, co by ji potěšilo apod. Ve světě dospívajících se děje spousta věcí, které vůbec nejsou vidět a jsou jen těžko rozpoznatelné. Vztah s dcerou založený na přijetí a důvěře je podle mého názoru ta nejlepší cesta, jak ji pochopit a posunout rodinnou atmosféru k větší pohodě.
Kam zajít pro radu?
Ptáte se také na emailovou komunikaci. Já tuto formu poradenství z časových důvodů nabídnout nemohu, ale zkuste se obrátit např. na email Dětského krizového centra: problem@ditekrize.cz, ambulance@ditekrize.cz . Znovu ale doporučuji spíše osobní návštěvu odborníka, budete tak mít mnohem větší prostor o situaci mluvit.
Držím vám palce a přeji hodně sil celé rodině!
Zdraví Milena Nováková
