Jsme tři sestry, každá máme rodinu, děti. Nastal čas letních dovolených, který má pro mě trošku hořký nádech. S manželem nás baví cestovat a rádi střídáme destinace. Zároveň jsem ale ráda, když se sem tam celá rodina (z mé strany) sejdeme a trávíme třeba týden dohromady. Bohužel čím jsou rodiče starší, tím to je nějak vše obtížnější. Párkrát se mi povedlo najít a zamluvit dovolenou u moře pro patnáct lidí a splnit všechny požadavky – písečná pláž, blízko moře, zahrada, málo komárů, bez jídla, aby mohli rodiče vařit, a tak dále.
Ale postupně mě to dost vyčerpává, plnit všechny požadavky. Letos jsem tuto hromadnou dovolenou odřekla a jedeme si s manželem a dětmi po své ose, ale při každém hovoru to mám od rodičů na talíři. Že tam budeme chybět a že to umím nejlíp organizovat a nosit kafe a bratranci a sestřenice se těšili a tak dále. Řekla jsem rodičům, že bychom se připojili zase třeba příští rok, když bychom jeli nebo letěli někam jinam a měnili místa, ale já nevím, jestli se mi chce ještě něco organizovat (když to neudělám já, nikdo jiný to nezařídí).
Popravdě se bojím poznámek rodičů, že kyselo není dost kyselé a pláž není dost písčitá a voda v moři studená. Ještě je asi potřeba dodat, že rodiče velmi těžko snáší, když není po jejich, nedá se jim skoro nic říct. Napadá mě přehodit organizaci na známé z cestovky, ať něco doporučí, nebo ať každý přijde s nápadem. Nechci už, aby to bylo jen na mně, nelíbí se mi pak jakékoliv poznámky, ani ve smyslu, že jsem v tom nejlepší. Říkám si, že dovolenou mám dva týdny v létě a že si ji chci užít po svém, tak proč ty mega akce navrhuji.
Emilie, 45 let
Názor odborníka
Milá Emilie,
vztahy dětí (bez ohledu na jejich věk) s rodiči jsou nevyčerpatelné téma. Jde o vztah, který vznikl v našich nejranějších počátcích. Pokud se s rodiči v dospělém věku stále vídáme, je to náš nejdelší životní vztah. Tudíž vztah, který měl nejvíc příležitostí schytat nějaké šrámy, nashromáždit křivdy, nepochopení a podobně.
Navíc jsme‑li dospělými dětmi a trávíme‑li čas se svými rodiči, svými dětmi a svými sourozenci, ocitáme se rázem v několika rolích zároveň. A to přináší zmatky a třenice. Čas trávený v širším společenství několika rodin sourozenců a jejich rodičů je jako stvořený pro různá zranění, nedorozumění a jitření starých ran. V současnosti nejsme zvyklí žít v takto generačně vrstevnatých rodinách.
V roli dětí máme tendence vztahovat se k rodičům podle vzorců z dětství – bez ohledu na náš reálný věk. Pokud jsme byli hodnými dětmi, které se potřebovaly svým rodičům zavděčit, aby si byly jisté jejich láskou a náklonností, chováme se tak dál. Často při tom nedbáme vlastních potřeb a přání a překračujeme vlastní hranice, což může nelibě nést naše současná rodina a v konečném důsledku i my sami.
Z vašeho dotazu vyplývá, že sama nejste úplně spokojená s dosavadním průběhem rodinných dovolených, že vy sama chcete dovolenou trávit jinak.
- Co vám brání otevřeně o této své potřebě mluvit a necítit se provinile?
- Co vám brání způsob, rozsah či organizaci společného potkávání s rodiči a sourozenci změnit?
- A co vám naopak společně strávená dovolená dává?
Zamyslete se, zda by nešlo nalézt kompromis, který by byl schůdný pro všechny. Možná by opravdu stačilo předat organizaci nějaké třetí straně, třeba cestovní kanceláři – jak navrhujete. Nebo třeba změnit rozsah společně stráveného času nebo destinaci tak, aby vše bylo dosažitelnější pro všechny zúčastněné.
A možná je potřeba zapracovat na vašem vztahu k rodičům a možná hlavně k sobě samé, abyste mohla svůj dospělý život tvořit podle vlastních potřeb, a ne podle potřeb a požadavků svých rodičů. To neznamená odpírat svým rodičům lásku a úctu nebo s nimi netrávit čas. Znamená to bez pocitů provinění říkat, co je pro mě OK, a co už ne, kudy vedou moje hranice. Mít ráda sama sebe.
Navíc, jak píšete, máte i muže a vlastní děti a je v pořádku, že nejvíce své energie, lásky a pozornosti věnujete právě jim.
Zároveň mě napadá, že „výčitky“ vašich rodičů mohou být pouze způsobem, kterým vyjadřují, že vás mají rádi a že jim chybíte. Možná by bylo dobré začít si toto sdělení „překládat“. Možná by šlo s rodiči domluvit, aby říkali „chybíš nám“, pokud jim chybíte, a nevyčítali vám vaši nepřítomnost.
Zkuste si letos užít samostatnou dovolenou bez výčitek a rodičům a sestrám nabídnout jiný, organizačně méně náročný společně strávený čas. A na jejich výčitky odpovědět prostým: „Taky vás mám ráda a společný čas si užívám.“ Tedy pokud je to pravda.
Pokud byste si v tématu nevěděla rady nebo ho nedokázala sama posunout, neváhejte vyhledat psychoterapii. Vztahování k vlastním rodičům a jejich vztahování k nám od našeho početí významně spoluutváří naši osobnost. Někdy není jednoduché rozklíčovat všechny vrstvy, které nám brání dojít v této oblasti ke spokojenosti.
