Dobrý deň.
Som VŠ vzdelaná (v humánnom smere) 49 ročná žena, introvertná, priateľská, so zmyslom pre objavovanie pravdy, cestovanie. Mám dvoch synov (21 a 26) – obidvaja osamostatnení hneď po SŠ, momentálne žijúci v zahraničí.
Problém nastúpil s finančnými problémami. Momentálne pre zlú situáciu, kedy nám hrozila až exekúcia. Bola som nútená zobrať prácu opatrovateľky v Rakúsku. Práca ma nenapĺňa, cítim sa neocenená. Vždy som inklinovala skôr ku kultúre, osvete, tvorivej práci. 2 týždne som doma, 2 v zahraničí.
Manžel ani po dohovoroch mňa a blízkej rodiny prácu nemá. Pred touto problematickou situáciou sme boli podnikatelia – zvyknutí, že sme si sami sebe pánom. Robili sme tvorivú prácu, dali do nej srdce. Situácia doma je teraz napätá, hádky, výčitky, zhoršujúci vzťah s manželom pre finančné problémy, ktoré mu vyčítam. Svoje zohráva aj vzdialenosť, ktorá spôsobuje zväčšujúci sa odstup manželov.
Navštívila som psychológa – samostatne, kde mi bolo povedané, že jediné riešenie bude pravdepodobne rozvod. To spôsobilo prehĺbenie smútku a trápenia. Mám však svojho muža rada a nepomýšľam na túto možnosť. Momentálne sa smútok strieda s hnevom. Nenachádzam zmysel života, práca ma nenapĺňa. Neviem ako motivovať manžela nájsť si prácu (po toľkých neúspešných pokusoch).
Chýbajú mi deti, domov chodia sporadicky – 3× za rok, trápi ma neschopnosť ich finančne podporovať, ani jeden nedokončil VŠ. Mala som sen ísť do Indie, pomáhať druhým…Momentálne je však prioritou prežiť v kažodennom živote.
Monika
Názor odborníka
Milá Moniko,
děkuji vám za vaše řádky a ochotu podělit se o své starosti. Píšete o své situaci, která je pro vás neuspokojivá, smutná a vysilující.
Zdá se, jako by příčinou toho všeho byly finanční potíže. Kvůli penězům musíte dělat práci, kterou dělat nechcete, kvůli penězům máte vztek na manžela, nemůžete rozvíjet svoje záliby a plnit si své sny. Domnívám se, že je to taková typická pastička, kterou nám život občas přichystá, aby nás přinutil hnout se dál ve svém vývoji, něco změnit ‑ vymanit se z některých osvědčených, ale již nefunkčních mechanismů.
Nemůžeme vést dialog , proto vám touto cestou nabídnu alespoň svůj pohled, ve kterém můžete, nebo nemusíte, najít pro sebe inspiraci.
Navzdory smutku a trápení, které popisujete, vás vnímám jako ženu velmi bohatou. Ženu, která spolu se svým mužem vytvořila a udržela dlouhodobý partnerský vztah. Matku, jejíž obě děti vystudovaly střední školu (když budou chtít dokončit VŠ, mají ještě mnoho příležitostí před sebou), úspěšně se oddělily od rodičů a žijí vlastní život. Vzdělanou podnikatelku, kterou její práce naplňovala a bavila. Ženu, která se umí podívat na situaci věcně i citlivě, která má své vize a sny a umí se postavit obtížím.
Potom se něco stalo, možná něco nevyšlo, přišly finanční problémy…a všechno je jinak? Domnívám se, že ne. Že váš potenciál zvládat život tak, abyste byla spokojená, je stále ve vás přítomen.
Donedávna měl váš život smysl jaksi sám o sobě, věnovala jste se úkolům, příslušejícím vaší životní roli a etapě. Rodina, děti a práce především. Nyní se tyto úkoly završují, dalo by s říct, že „máte splněno“. Stojí před vámi další výzvy, jako je přijetí změny ve vztahu k dětem a v partnerském vztahu. Přesunutí větší pozornosti k sobě, svým přátelům a zájmům. Především ale opětovné hledání a naplňování toho, kdo jste a co chcete ve vašem životě. Když to řeknu natvrdo ‑ dřina je za vámi, nyní máte za úkol radovat se ze života a plnit si své sny. Zní to jako nereálná utopie? Zatím možná ano, ale jak řekl Friedrich Nietzsche: "Kdo má Proč žít, ten snese téměř každé Jak“.
Nyní se vrátím zpátky nohama na zem. Je pochopitelné, že nedopustíte, aby vás exekuce připravila o střechu nad hlavou a že se cítíte povinna zajistit každodenní přežití. Ale vyčerpává vás to. Pendlujete mezi Rakouskem a domovem, což vám brání rozvíjení smysluplných zájmů a udržování kontinuity v partnerství a přátelských vztazích. Také rozumím tomu, že nechcete opustit svého muže a stojíte při něm, i když není zrovna „v kondici“. Mám ale dojem, že to celé táhnete vy sama. Dá se předpokládat, že čím déle budete vytrvávat v tomto osamoceném boji, tím budete vyčerpanější a naštvanější.
Přidám pár konkrétních nápadů. Doporučuji vám stanovit si hranici, jak dlouho budete v tomto způsobu řešení finančních potíží setrvávat. Zkuste realisticky odhadnout své síly a nechat si ještě nějakou rezervu. S touto hranicí seznamte i svého muže. Možná, že jasné sdělení, jaká je kapacita vaší ochoty a hlavně síly nechávat všechno na sobě, bude pro něj tím motivujícím impulzem. Další pokusy manžela motivovat k hledání práce z vaší strany zřejmě neuspějí.
Věnujte se sobě. Hledejte způsoby, jak zajistit svou existenci v případě, že skončíte s prací v zahraničí. Zvážila bych možnost rozdělení společného jmění manželů tak, abyste časem vydělávala pouze na pokrytí svých vlastních potřeb a vyvarovala se případné exekuce. Můžete k tomu využít některého ze zařízení sítě sociálních služeb, poskytujících právní informace bezplatně.
Věnujte alespoň hodinu denně něčemu, co je pro vás příjemné, uklidňující a co vám doplňuje vaše energetické zásoby. Zamyslete se nad otázkami: Co je pro mě nyní nejdůležitější? Jak mám změnit svůj život, aby odpovídal mým současným potřebám (a ne těm, které jsem měla před deseti lety)?
Na závěr se přiznám, že má první myšlenka po přečtení vašeho příběhu byla – Indie! No dobře, ne teď hned, až našetříte na letenku. Vím, že to není tak jednoduché, ale moc bych vám přála, aby se vám podařilo tuto cestu uskutečnit a držím vám v tom palce!
