Nejlepší články k poslechu: Stáhnout
Vyberte si své téma Předplatné

Jak být klidnější a vyrovnanější? Začněte po malých krocích.

1. 12. 2014

Dobrý den,

chtěla bych vás poprosit o radu, jak se uklidnit. Mám pocit, že můj mozek „neustále přemýšlí“ a nereaguje na určité věci úplně standardně. Říkala jsem si, že je to normální, že prostě taková jsem. Jenže potom jsem si všimla, že mě to ovlivňuje i fyzicky a setkávám se v určitých situacích s velkým nepochopením okolí.

Tedy konkrétněji: v hlavě mi neustále běhají myšlenky, občas mám pocit, že jsem se moc nevyspala, protože jsem „přemýšlela“ i ve spaní. Bývám často unavená, všechno musím udělat rychle a efektivně a když někdo funguje pomaleji, hrozně mě to rozčiluje. Když se něčeho „bojím“ a vím, že to musím absolvovat, je mi fyzicky i psychicky zle několik dní předem, ačkoliv vím, že je to zbytečné. Nejde to zastavit.

Mívala jsem úzkosti v MHD (návaly horka, nemohla jsem dýchat). Nemůžu se dívat na televizi na zprávy, protože mě ty špatné věci hrozně rozhodí a špatně, se s tím vyrovnávám. Všechno si musím přečíst, abych teoreticky věděla, „co to znamená“. Občas se několikrát vrátím domů, abych zkontrolovala, jestli je všechno v pořádku.

Je to spousta věcí najednou, které se objevují různě a v různých intenzitách, ale právě je to toho tolik, že to asi nebude „úplně normální“. Mám také chronické onemocnění střev – může na to mít vliv psychika?

Občas závidím lidem s flegmatickou povahou, protože je nic nerozhodí. Chtěla bych se naučit být klidnější, vyrovnanější a umět „zastavit mozek“. Nemám problémy v osobním životě, v zásadě nemám pro tyhle věci důvod… Moc děkuji.

teoretik

Názor odborníka


Dobrý den, Teoretik,

děkuji za zajímavý dotaz. Ráda byste dostala radu, jak se uklidnit, přičemž už ze samotného textu lze vyčíst, že vaše přemýšlení skutečně jede na plné obrátky. Protože se v textu vyskytuje ne jedna, ale několik oblastí potíží, hned v úvodu bych vám ráda sdělila, že nejlepší bude konzultovat vše individuálně. Zde vám budu schopná dát spíš pár podnětů, jak jinak nad vším přemýšlet.

Sdělila jste, že na určité věci nereagujete „úplně standardně“ – jak byste popsala standardní reakce v uvedených situacích? Z čeho vaše představa plyne – jde o realitu někým popsanou, nebo o vaše představy?

Problémy s nespavostí mohou mít různé příčiny, od fyziologických po psychické. Nejdříve bych vám určitě doporučila vyloučit možné fyziologické potíže. A naučit se různé relaxační techniky samozřejmě nikdy neuškodí. Jedna z těch jednodušších je autogenní trénink, protože na rozdíl od jiných se relativně jednoduše naučíte jeho základy i bez odborného vedení (na internetu najdete velmi dobré návody). Můžete jej praktikovat v rámci doporučené tzv. fialové půlhodinky, což je čas před spaním, kdy nemáte puštěnou televizi, nečtete nic náročného, ideálně se věnujete skutečně jen sama sobě a momentu tady a teď.

Také můžete zkusit změnit spánkový rytmus. Spánkový cyklus (fáze nonREM a REM) u dospělého člověka trvá obvykle 90 – 110 minut, přičemž se vystřídá několikrát za noc. Je dobré zkusit vypozorovat, po jaké době jste nejodpočatější – obvykle se doporučuje spát násobky 90 minut. To znamená, že když budete spát 7,5 hodiny, můžete být díky hladkému průběhu spánkových cyklů odpočatá více než po 8 hodinách spánku. Jako všechno je to ale velmi individuální, berte toto doporučení tedy pouze jako inspiraci k vlastnímu prozkoumání.

Dále přemýšlím, jak v životě celkově fungujete? Říkáte, že všechno musíte udělat rychle a efektivně. Kolik si toho na sebe nakládáte? Kolik času strávíte sama se sebou, aniž byste po sobě vyžadovala splnění úkolu, nějakou aktivitu, výkon? Zažíváte a dovolíte si vůbec takové momenty?

Píšete, že jste mívala úzkosti v MHD – znamená to, že už ustoupily? Vzpomínáte si, kdy se vytratily? A kdy začaly? Měly situace spouštějící úzkost další shodné rysy kromě spojitosti s jízdou v MHD? A odkdy vás rozhodí špatné zprávy v TV – měla jste to tak vždy, nebo si vzpomínáte, kdy to začalo? Jde o konkrétní typ zpráv, nebo mohou být jakéhokoli charakteru / obsahu?

U návratů domů bych opět zapátrala po prvním momentu, na který jste schopna si vzpomenout. Existují dny/okolnosti/situace, kdy toto nutkání nemáte, nebo se mu ubráníte? Co tyto situace doprovází – např. nějaké další obavy, představy, co dalšího vás k tomu napadá?

Věřím, že když se ptáte, zda může mít souvislost psychika s chronickým onemocněním střev, už tušíte, že vám odpovím, že samozřejmě může. Každý z nás má typické „slabé místo“, kde se u něj stres projevuje a ukládá, což může mít souvislost již s prenatálním vývojem. Chronické onemocnění střev bývá jednou z typických odpovědí organismu na životní styl zejména u lidí zaměřených na výkon. Je ale velmi těžké v takto krátké odpovědi a bez dalších podrobností o vás nastínit víc.

Když pominu potíže se spánkem a trávením, subjektivně píšete, že v zásadě problémy nemáte. Co jiného je pro vás tedy tím motorem ke změně? Slibujete si od změny, že budete klidnější a vyrovnanější, budete umět zastavit mozek, možná i zmírníte své chronické potíže trávicího systém? Jak nebo v čem konkrétně očekáváte, že se klid a vyrovnanost projeví? A jak bezpečně poznáte, že už ta změna nastala – lze tomu dát nějaké číslo, formu, tvar, datum, cokoli hmotného, počitatelného a především reálného? Jako klíčové pro vás vidím, abyste se svými očekáváními zůstala nohama na zemi a nevnášela i zde rychlost a výkon. Volte kroky ke změně postupně, po jednom, malé.

Jak jsem zmínila na začátku, veškeré předchozí řádky jsou jen kapkou v moři otázek, které by probíhaly individuálně. Proto pokud se chcete s vašimi potížemi pohnout dále, přimlouvám se za to, abyste si domluvila individuální konzultaci u odborníka.

Držím vám pěsti!

Michala Stražovská

Diskuse 0

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.