Dobrý den,
asi před před čtyřmi měsíci přišla má nejlepší kamarádka o bratra, který spáchal sebevraždu. Nezanechal žádný dopis na rozloučenou a celá rodina se s tím pochopitelně těžce vyrovnává, vyčítají si jeho smrt.
Kamarádka, ačkoliv navenek působí vyrovnaná se situací, to snáší opravdu špatně. Bohužel striktně odmítá vyhledat jakoukoli odbornou pomoc. Přiznala se mi, že už asi dva měsíce pije téměř každý den alkohol (pro představu třeba celou lahev rumu).
I dříve byla spíše introvertní povahy, avšak teď je do sebe ještě více uzavřená. Nemá chuť do života, nic a nikdo ji nezajímá, říká, že nemá cenu žít. Snažila jsem se ji přivést na jiné myšlenky, vyjmenovala jsem jí, kolik lidí ji má rádo a kolik by si bez ní nedokázalo život představit. To, že alkohol je jen „falešná pomoc“ na krátkou chvíli, ji také nezajímá. Nechce, aby jí s problémy nikdo pomáhal, je to její věc a nikomu do toho nic není.
Nabízela jsem jí, že s ní za nějakým psychologem půjdu, že se nikdo nemusí nic dozvědět. Na tyto lidi má názor takový, že je problémy ostatních nezajímají, protože jich slyší tisíce, nechápou její problémy, když podobnou věc nezažili, a ona přece není takový „slaboch“ aby chodila za někým takovým.
Opravdu nevím, jak jí mám pomoct, je jí teprve 18 let, má celý život před sebou. Myslím, že si tuto věc nemohu nechat pro sebe, ale bojím se, že když zajdu například za její matkou, ještě se to zhorší – co málo vím, nejsou v rodině úplně nejlepší vztahy.
Děkuji moc za radu.
M.
Názor odborníka
Dobrý den,
píšete o kamarádce, jejíž bratr před čtyřmi měsíci spáchal sebevraždu. A chcete jí pomoci. Na prvním místě bych chtěl napsat, že už jí pomáháte. Tím, že máte o ni zájem, dáváte ho najevo, snažíte se pomoci. Kamarádka možná odbornou pomoc odmítá, ale zároveň přijímá tu vaši. V takové situaci je jistě vaše pomoc nanejvýš důležitá. Může to vypadat, že pro kamarádku toho moc nemůžete udělat, že se její prožívání nelepší, že i když jí říkáte, komu všemu by chyběla, tak ona necítí chuť žít. Přesto považuji vaši podporu za nepostradatelnou.
Víte, ono je v takové životní situaci opravdu možné pomoci jen do určité míry. Vaše kamarádka prostě truchlit potřebuje a musí. Bez toho to nejde. Možná by mohlo pomoci, kdybyste vyjádřila i pochopení pro její nechuť žít. Často máme sklon lidi spíš povzbuzovat, když je jim těžko. A někdy pomůže i uznání obtížnosti situace a pocitů s ní spojených. Dobré je si také uvědomit, že čtyři měsíce je krátká doba na vyrovnání se s tak těžkou věcí. Myslím, že k nabytí základní stability je možné počítat klidně s víc jak rokem.
Co se týče pití alkoholu, máte samozřejmě pravdu, že to není skutečná pomoc, pouze dočasná úleva. Z vaší pozice kamarádky nemůžete dělat víc, než dát najevo, že to tak vidíte. Že třeba i chápete, že si kamarádka ulevit potřebuje, ale touhle cestou to může přinést do budoucna spíš potíže.
Pokud kamarádka odbornou pomoc odmítá, je zbytečné jí tuto možnost vnucovat. Můžete jí dát nabídku, a pokud je ochotná si o této možnosti popovídat, tak to udělat, ale nepřecházel bych na vašem místě do přesvědčování nebo nátlaku. Pokud chápe odbornou pomoc jako důkaz slabosti, můžete jí dát přečíst můj článek, ve kterém se této otázce věnuji.
V otázce obrácení se na matku kamarádky bych bral v úvahu to, jak by to vaše kamarádka asi přijímala. Nakonec se jí můžete zeptat, jak to doma má, jakou podporu v rodině vnímá. Zkuste si s ní o tom prostě popovídat. Třeba i o tom, že vás napadlo si s jejími rodiči promluvit.
A na závěr bych ještě chtěl dodat, že v situaci, kdy pomáháte, je dobré myslet taky sama na sebe. Uvědomit si, že možnosti pomoci mají své limity a že nemůžete těžkou situaci unést za kamarádku.
Přeji hodně sil a oceňuji vaši chuť pomoci.
Jakub Koutný
