Je mi 36 let a téměř rok jsem s partnerem (40 let), se kterým plánujeme budoucnost a taky – pokud se podaří – i rodinu. Partner je rozvedený, se svojí bývalou ženou nežije skoro dva roky. Z manželství má sedmiletou dceru, s níž se vídá několikrát týdně. Rozvod proběhl poklidně, odloučení před tím bez hádek. Veškerá komunikace s bývalou ženou funguje velmi dobře, dcerku oba milují, věnují se jí a ve výchově se podporují.
Již delší dobu zvažujeme, jak provést setkání mě a jeho dcery. Problém totiž je, že dcerka je (pravděpodobně) velmi introvertní. Do tří let s komunikací s jinými lidmi (hlavně dospělými) problém neměla, cca od tří let se to ale změnilo. Z dospělých lidí komunikuje pouze s nejužší rodinou (rodiče, prarodiče), učitelkou ve škole a možná ještě jednou, dvěma osobami.
Jinak téměř nekomunikuje, a to ani s další blízkou rodinou nebo se známými, které už dlouho a pravidelně potkává. Na otázku nebo pozdrav se stáhne a neodpoví. Kamarádky ve škole má, s dětmi si hraje (když je u partnera) a komunikuje normálně, dokonce se ani nebojí jít pro kamarádku k ní domů. Její maminka je asi taky spíše introvertnější typ a hodně času s malou tráví sama.
Moc mi záleží na tom, aby setkání proběhlo co nejlíp. Vím, co se malé líbí, co ji baví apod. Je mi jasné, že budeme muset být trpěliví, empatičtí a na malou netlačit. Na druhou stranu se bojíme, že se naše sblížení nepovede.
Chtěla bych vás poprosit o radu, jak co nejlépe postupovat v jednotlivých krocích. Mám kamarádku, jejíž dcera byla taky introvertní, a k ní se mi podařilo si cestu najít. Ovšem každé dítě je jiné. Mohli byste mi, prosím, dát alespoň nějaké tipy? Případně na koho bych se mohla obrátit?
Klára, 36 let
Názor odborníka
Dobrý den, Kláro,
ještě než se dostanu k odpovědi Jak?, dovolil bych si vás povzbudit k přemýšlení otázkou Proč?
- Proč vám tolik záleží na tom, aby setkání proběhlo co nejlíp?
- Co by pro vás a váš vztah s partnerem znamenalo, kdyby se sblížení napoprvé nebo třeba i napodruhé nepovedlo?
Píšete, že dívka má milující rodiče, kteří se dokázali rozejít kultivovaně. Pokud si vzájemně neházejí klacky pod nohy a respektují nové partnery a partnerky, pak nevidím důvod, proč by sblížení s dcerou vašeho partnera nemělo vyjít.
Když malá slečna uvidí, že k vám její milovaný tatínek má důvěru a vy k němu, je pravděpodobné, že situaci přijme, přestože se nejspíš zcela nevzdá touhy po návratu starých časů společného soužití rodičů. Nepoznal jsem doposud dítě z rozvedené rodiny, které by takovou fantazii nemělo.
Trpělivost a pochopení
Pokud by snad váš vzájemný vztah s dcerou partnera nebyl hned od počátku zcela bezproblémový, nevzdávejte se. Jak sama píšete, bude třeba trpělivosti a pochopení. A pokud v takových situacích hovořím o trpělivosti, pak mám na mysli měsíce a možná i roky. Ostatně vztah dívky k rodičům se také nevytvořil za týden. Po dobu, než se tak stane a vy si se svou „nevlastní dcerou“ padnete do oka, mělo by postačit, že se nějaký čas budete jednoduše respektovat.
Využívejte celý web.
PředplatnéVe vašem dotazu ovšem zaznívá také mollový akord obtíží dívky, které možná ne zcela souvisejí s rozchodem jejích rodičů. Zde se ovšem pohybujeme v poli kompetencí rodičů. Myslím, že by nemuselo škodit, kdyby k otázce „introverze“ dcery vyhledali konzultaci u důvěryhodného specialisty.
Nemohl jsem v odpovědi naplnit váš požadavek na „postup v jednotlivých krocích“, protože žádný takový obecně spolehlivý postup neznám. Z Vašeho dotazu mám nicméně pocit, že si nakonec poradíte a že spolu s partnerem přijdete na způsob, kterak pomoci dcerce uskutečnit ten náročný krok do nové tatínkovy rodiny.
S pozdravem
Petr Sakař
