Dobrý den,
jsem k sobě moc kritická. Vše, co vytvořím, napíši, udělám, mi připadá nedokonalé, blbé a nedotažené. Zdá se mi, že to lze udělat líp, ale nevím jak.
Také se přílíš trápím tím, jak budu vypadat, když budu např. projekt prezentovat. Že si třeba učitel řekne: „Mohlo tam být tohle a ještě tohle a jinak. Proboha, ona není vůbec kreativní a nemyslí“. Připadám si hrozně hloupá, lajdácká a průměrná.
Problém mám od té doby, co jsem na VŠ (to je 5 let). Nejvíce mě sráží kritik v mé hlavě. Pořád mi říká – to je blbost, co jsi teď vymyslela. Naprosto mě to zablokuje a uzavře. Mám pocit, že pak nemůžu uvažovat vůbec, a slyším jen toho kritika ve mně. A tak se stává, že úkol např. pořád odkládám až do chvíle, až je pozdě nebo málo času.
Je to strach a hanba, co mě brzdí. Milovala jsem umění a malbu, do té doby, než mi ho učitelé na vysoké škole zkritizovali. Už nechci nikdy slyšet žádnou kritiku. Radši ani neukazuji svým přátelům, co dělám. Jejich pochvalám nevěřím. Ničí mě to. Nic mě nebaví. V ničem nejsem dobrá. Vše umím jen na polovinu.
Byla jsem i za psychologem. Vůbec mi nepomohl. Jediná věta, co mi řekl: „Jste mladá, zatím máte vše před sebou, s věkem, jak narůstají dovednosti a zkušenosti, přibývá i sebevědomí v tom, co děláte“. Nechci čekat, až budu stará, a teprve tam mít to sebevědomí. A co když se nedostaví?
Jak přestat být na sebe tak tvrdá? Jak zapudit kritika, abych mohla myslet? Jak se v tomto směru uklidnit? Děkuji za vaši ochotu si přečíst můj příspěvek a reagovat…
Aion
Názor odborníka
Dobrý den, Aion,
je mi velmi líto, že svět a především sebe vnímáte tak, jak popisujete. Mám ale velkou radost, že i přes zřejmě první zkušenost s psychologem, která vám nebyla příliš k užitku, to nevzdáváte a hledáte pomoc dál. Máme tedy první základní kámen, na kterém se dá stavět – vy chcete současný stav změnit.
Myšlenky, které vám běhají hlavou, když máte před sebou nějaký výkon, zkoušku, když vás někdo hodnotí apod., se dají nazvat jako určité životní scénáře. Říkáte, že potíže vnímáte teprve od vysoké školy, na tyto scénáře se však začíná zakládat už v dětství. Během dospívání si je nevědomě upevňujeme a v plné síle se rozvinou v rané dospělosti, kdy si konečně všimneme, že ovlivňují náš každodenní život a působí nám už celkem slušné trable. V interakci s ostatními, i ve vnímání sebe sama.
Pomoct porozumět, co a proč se vám děje, by vám mohl terapeutický směr transakční analýza. Ta popisuje osobnost z hlediska procesů, vztahu k sobě a okolí, resp. komunikačních vzorců a interakce. Vysvětluje, proč se tyto komunikační vzorce vytvořily, jak ovlivňují náš každodennní život a jak se dají změnit. Říká, že všichni se rodíme potenciálem k maximálnímu rozvoji. Někdy nám však do cesty přijdou negativní okolonosti a ty růst brzdí nebo dokonce zastaví.
Na úvod a seznámení s transakční analýzou bych vám doporučila přečíst knihu Já jsem OK, ty jsi OK od Thomase Harrise. Mohla by vám poskytnout první náhled na to, proč máte vnitřního kritika usazeného v hlavě. Pokud vás zaujme, můžete pokračovat titulem Jak si lidé hrají od Erica Berneho či přímo Transakční analýza (např. Gudrun Hennig, Georg Pelz).
Ale zpátky ke zmíněnému vnitřnímu kritikovi. Pravdou je, že si nevybereme, zda nám bude či nebude něco našeptávat, můžeme si ale vybrat, jestli ho budeme poslouchat. Existují techniky na odvedení pozornosti právě v těch chvílích, kdy se dostává ke slovu. Může jít např. o zautomatizovaný rituál, cílené zaměření pozornosti třeba na vlastní tělo (např. na dech či plosky nohou a jejich spojení se zemí ‑ to vám zároveň poskytne “uzemnění”, pevnou půdu pod nohama a tedy potřebnou oporu) nebo naopak na nějaký vnější podnět. Tyto techniky jsou vždy velmi individuální, nedokážu vám tedy dát obecnou radu, která pomůže každému. Je dobré vše probrat s koučem nebo psychologem a vymyslet techniky přímo vám na tělo.
Zkrátka určitě nemusíte čekat na vyšší věk a s ním ruku v ruce přicházející klid a moudrost :) Zkuste nejprve najít a pročíst zajímavou literaturu o práci s vnitřním kritikem, sama s ním experimentujte a když se vám nebude dařit, jak byste si představovala, vyhledejte někoho, kdo vám pomůže pohnout se dále. Hlavně na sebe nespěchejte ‑ nezapomeňte, že vnitřní kritik s vámi vyrůstá odmalička, není tedy reálné ho zkrotit či umlčet během pár týdnů.
Držím vám pěsti!
Michala Stražovská
Pomohl vám článek?
