Dobrý den,
ráda bych znala váš názor. Žiju pět let s přítelem a po celou dobu jsem nucena stýkat se s exmanželkou svého přítele. Přeje si to zejména matka přítele, protože je to dobré pro její vnuky. Vnučka má 21 let a vnuk 14 let.
Když jsem do rodiny přišla, byla jsem zaskočena tím, že exmanželka je stále členem rodiny. Žije po celou dobu s jiným mužem, tudíž i můj přítel. Problémem je, že ona se chce po celou dobu, a to je už 11 let, k příteli vrátit. Což on odmítá, jejich manželství byla itálie.
Když jsme začli spolu chodit, bylo to náročné. Mezi známými roznášela pomluvy, výmysly a lži. Někteří se mi vyhýbali, ale někteří mi to rádi „vyřídili“. Jsme z jednoho města, byly jsme prakticky sousedky. Vím, že pomlouvá i přítele a zejména jeho matku, ale potřebuje je. Má dluhy, exekuce a oni jí pomáhají, protože vychovává jejich vnuka.
Po tom všem jsem k ní začala mít averzi. Setkaly jsme se párkrát na oslavách a bylo to pro mne divadlo, jak je má všechny ráda. Mého přítele oslovovala infantilními zdrobnělinami jako „medvídku, lásko“. Celou dobu je schopna popisovat soužití s přítelem. A nikdo nic. Já zuřím.
Několikrát došlo ke konfliktu mezi mnou a tchyní, kdy jsem řekla, co si o ní a té jejich šaškárně myslím. Ale je mi to houby platné. Pokaždé to skončí tím, že vnuk si to přeje, tedy abychom slavili všichni dohromady, tak se musím podrobit. Přítel by rád jeho synovi udělal radost, tchýně si přeje skvělé vztahy. Já to stále odmítám. Prosím o váš názor. Děkuji.
Kateřina
Názor odborníka
Dobrý den, Kateřino,
máte nezáviděníhodnou situaci. Cest z ní je však několik.
Můžete pracovat na svém nadhledu, odosobnění se a soucitu s ex vašeho přítele. Když nám něco vadí a rozčiluje, vždy je zajímavé se podívat na to, co to odráží v nás. Každopádně chování, které popisujete u exmanželky vašeho přítele, pokud vezmeme jako premisu, že vaše tvrzení víceméně přesně odráží realitu a nejsou nějak zkreslena vaší averzí, je vždy způsobeno nezralostí, komplexy nebo osobními či osobnostními problémy dané osoby. Dá se říci, že tito lidé jsou svým způsobem „ne‑mocní“ a takto je k nim třeba přistupovat. Důležité je, zda vás podpoří přítel, když se děje něco hodně nepříjemného. Máte vztah s ním, nikoli s jeho matkou či ex manželkou.
Druhá možnost je se velice ostře (myslím tím zřetelně a jasně) vymezit vůči chování, které již považujete za hranicí rozumného kontaktu dospělých lidí. Nejprve to probrat s přítelem, dohodnout se, jak to budete řešit – zda konfrontací s jeho matkou a exmanželkou, nebo tím, že na některé společné akce nepojedete vy, pokud tam ex bude také zvána. Nechávat se citově vydírat zájmy vnuka není vhodná varianta.
Můžete si po rozhovoru s přítelem sednout ve třech s jeho matkou a otevřeně jí sdělit, jak se bývalá manželka chová, jak pomlouvá apod., a i s ní domluvit jasný postup, jak se vůči chování ex vymezit. Vysvětlit všem okolo, že výrazy jako „lásko“ a „medvídku“ nepatří do slovníku dospělých rozvedených lidí v přítomnosti nového partnera, snad nebude velký problém. Pokud ano a nikdo nebude vaše pocity a přání respektovat, můžete se domluvit tak, že se buď vymezíte přímo „online“ na akci vůči exmanželce, nebo odejdete pryč.
Můžete se také setkat přímo s exmanželkou mimo výše popisované rodinné akce a zjistit, jak se k situaci staví ona. Dejte jí jasně najevo, že její pozice je již jiná a že některé její chování nebudete tolerovat.
Přeji hodně štěstí.
Lukáš Dastlík
