Dobrý den,
je mi třicet let a nyní jsem přišel již o třetí partnerku, o které jsem si myslel, že je má životní. Vše začíná stejně – jsem šíleně zamilovaný, ale po čase, nevím proč, můj zájem opadne. Takto vztah vydrží dva roky a partnerka se se mnou rozejde. Teprve u konce zjistím, jak šíleně jí miluji. Když si vzpomenu zpět a není to v zaslepení, dělala pro mě vše a já si ničeho nevážil.
Teprve když její snaha opadla, začala být u mě. Prostě jsem nějak potřeboval bojovat, jenže to už bylo pozdě. Hlavní problém je, že jsem strašně žárlivý. Ne tak jako ostatní, že žárlí na to, když se dívka dívá jinam, někdo kouká po ní a podobně. Jinak také nejsem schopen zamilovat se do partnerky, která již někoho měla. Vše tak nějak vidím, jak spolu co dělali, jak měli sex a podobně. Stačí, když jela někam s kamarádkou a řekla, jak tam bylo, co krásné si užily. Já místo abych byl štastný, že si to užila, mám v sobě boj, že tohle nezažila se mnou.
Z tohoto důvodu si dokola hledám panny. Já vím, nemůžu se divit, že pak vztah nevydrží. Vůbec nevím, jak z toho ven, jak se naučit mít rád holky, co už někoho měly. Potřebuji pomoc – nevím, jestli sexuologa, nebo jiného specialistu. Nikoho nemohu najít. Buď je to všeobecný psycholog nebo psychiatr.
Nevím, jak dál. Moc se bojím dalšího vztahu. Ten poslední byl navíc okořeněn tím, že mi přítelkyně sexuálně zahnula, přitom to byla sladká, něžná, romantická holčina, která do osmnácti čekala na prince.
Děkuji moc za radu.
Sintom
Názor odborníka
Vážený Sintome,
oceňuji váš náhled na vaši roli a vaše jednání v partnerských vztazích, které vám přináší dost trápení. Ve vztazích prožíváte docela intenzivní emoce (šíleně zamilovaný, strašně žárlivý), přitom se zdá, jako by pro vás byly představy významnější, než reálná přítomnost. Také to vypadá, že na sebe ve vztazích uplatňujete jiné měřítko (máte opakovanou sexuální zkušenost), než na své partnerky – panny. Chcete se naučit mít druhého rád – to zní trochu jako otužit se, zatnout zuby a zvládnout to.
V blízkých vztazích se nám někdy stává, že jednání druhého, kterého se nejvíce obáváme, svým chováním provokujeme a vyvoláváme. To platí i u žárlivosti. Ta je často motivována obavou či strachem ze ztráty partnera. Vztah ovšem není boj (potřeboval jste BOJOVAT) a vlastnění (PŘIŠEL JSTE o partnerku, o které jste si myslel, že JE VAŠE), spíše zájmem o společné blaho a spolubytí. Podobně i naučit se mít druhého rád vede do slepé uličky, daleko snazší je učit se ho přijímat a zajímat se o něj.
Nevíte, jak dál, bojíte se dalšího vztahu a ptáte se na radu. Myslím, že můžete začít ujasněním si, co a proč vlastně chcete. Co potřebujete? Čeho si můžete vážit na druhém? Proč potřebujete ve vztahu bojovat (a o co to vlastně bojujete)? Změna postoje ke vztahovému životu není snadná. Neobejde se bez pravdivého sebepoznání, posouzení vlastních potřeb a hodnot, porozumění sobě samému. Tomu se zřejmě nevyhnete. Pomoci by vám mohla jak individuální nebo skupinová psychoterapie, tak vztahové poradenství.
Přeji vám, ať svůj „boj“ za spokojený vztah ve zdraví vyhrajete.
Zbyšek Mohaupt
