Dobrý den,
již delší dobu řeším uvnitř sebe otázku, kdy, tedy v jakém věku, je nejvhodnější doba říci dceři pravdu o tom, kdo je její biologický otec. Teď je jí 8 let, chodí do druhé třídy a je docela vnímavá a chytrá, nicméně uvnitř dost citlivá a zranitelná duše.
Se svým biologickým otcem se viděla pouze jako malá, ale řádně na ni platí výživné, posílá ji dárky k narozeninám i k Vánocům a zajímá se o ni, ale nyní se již 3 roky neviděli. Od jejích 7 měsíců ji vychovával jiný otec, který bohužel před 3 roky tragicky zahynul a kterého si pamatuje. Nyní přes rok žijeme v novém vztahu, příteli říká táto, má ho moc ráda, ale za svého otce považuje toho zemřelého.
Chci se prosím zeptat, kdy je optimální věk dítěti říci pravdu – už jen proto, že ji nemohu říci, od koho má ty krásné dárky… Ale zase se bojím, že bude pravdou zklamaná. Děkuji moc za vaši odpověď.
Dana
Názor odborníka
Milá Dano,
z vašeho dopisu mám dojem, že máte potřebu, ale i obavu dceři říci pravdu o jejím biologickém otci. Ráda bych vám pomohla obavu překonat a pravdu sdělit.
Zkušenost totiž praví, že takovéto skutečnosti lépe přijímají děti menší. Adoptivní rodiče dnes mají dokonce ze zákona povinnost své děti seznámit s tím, že jsou osvojené, nejpozději do zahájení školní docházky. Celkově vás tedy chci motivovat, abyste sdělení pravdy již neodkládala.
Jen jednu věc ještě doporučuji udělat, než dceři pravdu povíte: rozmyslete si, jak odpovíte na otázky, které ji docela přirozeně napadnou. Proč jste jí tak dlouho pravdu neřekla? Proč jste se s jejím biologickým otcem rozešli? Proč se s ním nevídá?
Na tyto otázky byste jí měla srozumitelně, a přitom pravdivě odpovědět. Nemusíte pochopitelně (a ani byste neměla) líčit dopodrobna důvody rozchodu či špatné vlastnosti jejího biologického otce. Dcera by však měla rámcově pravdu znát – už proto, aby se třeba nezačala domnívat, že důvodem rozchodu byla ona. Nám dospělým to přijde nelogické, ale perspektiva dětí je jiná, a mnohé děti opravdu pociťují (nesmyslnou) vinu za rozchod rodičů.
Též počítejte s tím, že dcera může projevit přání svého biologického otce poznat. Je to možné? Co dceři odpovíte? Též mě napadá: z vašeho dopisu vyplývá, že do svých pěti let vaše dcera svého biologického otce vídala. Kým pro ni v tu dobu byl? A proč kontakty ustaly?
Obáváte se negativních pocitů dcery. To se stává. Píšete o strachu ze zklamání, a může se objevit i zmatek či hněv. Neměl by to však být důvod dceři pravdu nadále tajit. Je to pravda o jejím životě, a ona má právo ji znát. Navíc je možné i to, že v pocitech dcery bude i radost: skutečnost „ten, kdo mě zplodil, žije“ je možné nahlížet jako dobrou zprávu. Další možnou pozitivní emocí je úleva – děti často tak nějak tuší, že se věci mají jinak, ale nevědí jak. A pak jim to najednou do sebe zapadne.
Přeji vám odvahu a věřím, že se vám uleví,
Pavla Koucká
