Jsem v těžké situaci. Rok a půl jsem měla vztah s mužem, jenže ten se poněkud „zapomněl“ rozejít se svou předchozí partnerkou, takže jsem se nedobrovolně stala součástí milostného trojúhelníku. Celou dobu to táhl na dvě strany, což mě velmi trápilo, ale láska k němu byla silnější, a tak jsem dlouhé měsíce čekala, jak se situace vyvine.
Mezi námi to ale bylo poslední dobou velmi hezké, měla jsem pocit, že mu na mně záleží, tak jsem si začala dělat velké naděje, že to nakonec s námi dobře dopadne. Jenže najednou jako blesk z čistého nebe přišel z jeho strany rozchod. Důvod? Uvěřil lži.
Ta druhá na náš vztah přišla a rozhodla se situaci vyřešit následovně. Ukázala mu jakési sms zprávy poslané anonymně z internetu, které byly podepsané mým jménem a kde jsem ji prý velmi sprostě urážela. Já ale takové zprávy nikdy nepsala! I kdybych chtěla, nešlo by to, protože na ni nemám žádný kontakt.
Přemýšlela jsem o tom a jsem si na 99 % jistá, že si ty zprávy dotyčná poslala sama nebo ve spolupráci s nějakou svojí kamarádkou, aby mě před ním očernila a náš vztah tímto způsobem rozbila.
To se jí podařilo – můj milovaný těmto falešným zprávám uvěřil a okamžitě se se mnou rozešel se slovy, že jsem zlá žena, a ani mi nedal šanci cokoli k tomu říct. Pak jsem s ním o tom ještě několikrát mluvila (potkáváme se bohužel v práci), vysvětlovala jsem mu, že já jsem jí nikdy nic neposílala, ale stejně mi nevěří.
Je to už měsíc, ale nemůžu to doteď překousnout. Velmi mě bolí ta nespravedlnost, jsem v těžké depresi. Jak mu můžu dokázat svoji nevinu? Ta pomluva zničila důvěru mezi námi, a ať mu teď řeknu cokoli, bude už vždycky pochybovat. Co mám ve své situaci dělat?
Bary, 40 let
Názor odborníka
Dobrý den. Děkujeme za důvěru, se kterou jste se na nás obrátila. Je pochopitelné, že se necítíte dobře, měsíc i dva je krátká doba na skutečné zotavení se z rozchodu. Píšete o bolesti, smutku, snaze dokázat svou nevinu a ptáte se, co máte dělat.
Jako vždy v podobných situacích říkám, že rozhodnout se o dalším směřování vašeho života můžete a vlastně musíte jen vy sama. Takže hodně záleží na tom, co chcete, ale pokud jde o vztah, tak jde i o to, co chce partner. A ten se, zdá se, vyslovil jasně.
Nechci spekulovat o míře jeho skutečného závazku během trvání vašeho vztahu s ním. Milenecký poměr je v tomto ohledu vždy rizikový. Je to jaksi dáno jeho definicí: ačkoliv na určité úrovni naplňujete muži touhy, které si nerealizuje s původní partnerkou, a jste tím vlastně v něčem výjimečná, tak na jiné rovině jste (ač se to nemusí příjemně poslouchat) ta druhá, která přišla do vztahu s tou první.
Dvě ženy, jeden muž
Když se na celou situaci podíváme z nadhledu a vynecháme konkrétní detaily, které každý osobní příběh v sobě nese, můžeme vidět muže a dvě ženy. A pokud nejde o nezávazný flirt či sex, který je takto jasně domluvený a oběma stranami respektovaný, tak jde o partnerský vztah. A v podstatě o boj dvou samiček o jednoho samce (prominete‑li mi toto přirovnání), o výlučnost tohoto vztahu. A jak známo, v boji se ne vždy hraje férově. Potíž navíc vzniká tehdy, když jsou oba partneři ve vztahu z různých důvodů.
Já jsem s ním nemluvil, nevím tedy, s čím on do vztahu s vámi šel a jak ho celý vnímal. Je mi líto to říct takto natvrdo, ale často se setkávám s tím, že mi lidé v terapii říkají, co se v nich vzhledem ke vztahu odehrává, ale jak to nemohou nebo nechtějí sdílet s partnerem (zde je třeba být genderově korektní – platí to opravdu pro muže i ženy).
Razance, kterou zvolil pro rozchod s vámi, nabízí několik hypotéz, co se v něm odehrávalo. Jedna z nich je, že se na rozchod vnitřně už připravoval, byť to tak zvenku nemuselo vypadat. A aktivita jeho původní partnerky to jenom spustila.
Říkám si, že pokud vztah s vámi byl pro něj opravdu tak důležitý, měl vám dát aspoň šanci o tom mluvit. Neučinil tak a měl pro to pravděpodobně své důvody. Třeba ony falešné SMS nebyly ten primární důvod rozchodu. Třeba se za celou situaci, kterou ona vytvořila, pouze skrývá.
Nebo se prostě bojí důsledků svého rozhodnutí a nechce čelit bolestným emocím, které k rozchodu patří. Možná si říká, že vám stejně nepomůže, abyste se mohla „vyvinit“, když je stejně rozhodnut vztah ukončit. Ale jak říkám, to jsou hypotézy střílené od boku, jen on sám zná, co ho vedlo k tomuto kroku a způsobu jeho provedení.
Co dál?
Nyní je podstatné, co s tím vším uděláte vy. Přijde mi smysluplné v této fázi přestat řešit jeho a začít se dívat na svůj život, ve kterém on není zahrnut. Je samozřejmě třeba projít procesem odtruchlení, které by ale mělo vést k hlubokému smíření se s touto situací a k odpuštění zrady, kterou nyní vnímáte.
Byla by škoda živit v sobě pocity bolesti, sebelítosti a stálé přehrávání, co by kdyby. Je opravdu třeba ho pustit, protože jinak se držíte něčeho z minulosti, co vám neslouží, a nemůžete tak mít plnou pozornost k hledání vašeho životního partnera (pokud to je to, co právě hledáte).
Může být prospěšné podívat se na to dobré, co vám vztah s ním přinesl a co se ve vás díky jemu dobrého otevřelo. Vím, že se to lehce píše a hůře žije, ale tak už to prostě je, každý si žije ten svůj život a je hodně na něm, co s ním udělá.
Třeba si může říct, že bude i s těžkými zkušenostmi lehce, že nechá srdce otevřené a onu láskyplnou důvěru (která se buduje léta) vloží do vztahu, který bude od začátku založen nejen na hezkých slovech a příjemných prožitcích, ale také na činech svědčících o ochotě k závazku.
Držím vám palce.
S pozdravem
Michal Petr
